Jsem si vědom, že prioritním posláním Senátu není podávání zcela nových zákonů, nicméně věřím, že mé vystoupení tento ne tak často legislativní postup ospravedlní a vysvětlí.

Dovolil jsem si před dnešním dnem pro dokreslení problematiky týkající se tohoto zákona poskytnout vám přílohu z Divadelních novin z konce loňského roku, která by měla dokreslit kontext, ve kterém tento zákon je předkládán.

Nyní mi dovolte odůvodnit toto předložení tohoto zákona.

Předkládaný návrh zákona o veřejných kulturních institucích je snahou o reálnou cestu, jak vyřešit dlouhodobě diskutovaný problém příspěvkových organizací v oblasti živého umění. Především velkých, vícesouborových, regionálních divadel. Diskuse na toto téma probíhá na nejrůznějších úrovních již více než 10 let. O transformaci příspěvkových organizací se ostatně mluvilo již v 90. letech a velká očekávání byla spojena se zřízením vyšších územně-správních celků krajů.

Po dlouhých debatách byl vypracován první návrh takovéhoto zákona za ministra Václava Jehličky. Tento návrh ostatně částečně vycházel z návrhu zákona o národních kulturních institucích, který byl již projednáván za ministra Pavla Dostála.