V praxi je to až nepochopitelně snadné. Za každou uzavřenou smlouvu dostane finanční poradce ihned provizi, která dosahuje až 200 % z ročního pojistného. Po dvou letech, kdy skončí ochranná lhůta klienta, mu nic nebrání v tom, aby za ním přišel znovu a pod nějakou záminkou – např. vylepšení smlouvy, nové výhodnější podmínky, nebo rozšíření o dodatečné programy – s ním zkrátka uzavřel smlouvu novou. Jenže pro klienta je to vždy nevýhodné, z přetočené smlouvy má peníze hlavně zprostředkovatel. Náklady na přetočení platí klient, který první dva roky hradí především odměnu zprostředkovatele. Poradce ale za uzavření smlouvy dostane svou provizi hned.
A jsme opět na začátku finančního kolotoče, který se ale vyplatí jen jedné straně. Ročně se v něm roztočí na odměnách asi 10,5 miliard korun. Zbytečně tak skončí stovky tisíc smluv a něco, co by tuhle centrifugu zastavilo, se stále nedařilo najít. A to i přesto, že v řadě států Evropské unie je regulace provizí za životní pojištění naprosto běžná – to tak v klidu může plnit svůj primární cíl pojištění občanů proti obtížným životním situacím nebo zajištění na stáří. Navíc je tu i názor České národní banky, která nedávno navrhovala vyplácení odměn pro zprostředkovatele regulovat v zákoně o pojišťovnictví.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV