Druhým poraženým je celá nabubřelá elita. Žila si v blazeované víře, že to má na věčné časy. Dobyvatelé renty z celé planety stáli za Hillary unisono. Agitovali za ni papaláši dnešní i bývalí, domácí i z integrované Evropy. Podporovali ji zbrojní koncerny i generalita Pentagonu a cifršpiónů. A právě to byly polibky politické smrti. Naběhla si i Trumpova démonizace, již dostala za úkol presstituce. Politická mapa se mění před očima. Teď už i v zemi, lačné světu poroučet. Tím větší domino to vyvolá i jinde.  

Třetí debakl je ze všech nejcennější. Prohrála strana války. Strana vývozu demokracie kobercovým nálety. Agresí otevřených i hybridních. Za lidská práva i změnu režimu. Strana hazardérské konfrontace s jadernými mocnostmi. Zdivočelé rusofobie i demagogie o Číně. Salvy barnumského populismu si dopřával i Trump. Do války ovšem nehecoval. Moskvě i Pekingu sliboval vstřícnou diplomacii.  Generálně i na Ukrajině a v Sýrii. Vzít to teď zpátky, ztratí kredit. Kdo tvrdí, že razí politiku izolace, sní nebo přehání. To, že chce čistit hlavně Augiášův svinčík doma, však zní věrohodně.  

Čtvrtý slibný vzkaz míří k těm, komu narostl hřeben i u nás. Poskokům na dálkový ovladač, co se cítí jako něco víc než volič. Pražská kavárna to tuší a je na mrtvici. Kdo o konfrontaci s Čínou ani Ruskem nestojí, jsou mu k ničemu i reprobedny hororů. Inventář cizích nadací a ambasád čeká redukční dieta. A docela jiný mandát. Zrovna teď, před 17. listopadem, to v něm jistě vaří krev. Ráčí se ovládnout? Nebo zkusí trucovat? Jaká instrukce přijde těm, kdo mu vedou ruku?