Má na mysli ty „v Afghánistánu, Egyptě, Pákistánu, Jemenu, Libyi, Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Spojených arabských emirátech i některé menší“.

Sám je emeritním členem katedry sociologie na University of  California v San Diegu. I autorem řady knih, například Mýtu státu blahobytu (The Myth of the Welfare State).

Tyto „loutkové státy se sice v mnohém liší“, upozorňuje ve svém posledním článku (i v „tom, jak moc jsou loutkami Spojených států“). Jejich „celkový obrázek a stav jsou však v principu analogické“.

„Válka Spojených států proti islámu, zahájená zničením Afghánistánu a Iráku před třinácti lety, vedla k náhlé, dalekosáhlé a skryté transformaci muslimského světa.“ Z „úzkostlivého spojence Spojených států“ se změnil v „jejich skrytého nepřítele“. V ohnisko „rapidně rostoucí svaté války gerilových skupin a stran, iniciovaných už dřív Hizballáhem a al-Kájdou za americkou podporu izraelské okupace Libanonu a Palestiny“. Také však „z rostoucí nenávisti vůči starým loutkám Spojených států, především Saúdské Arábii“.

„Obrat islámské populace proti Spojeným státům“ však sahá „už do 50. a 60. let“. Do doby, kdy „USA začaly stále víc nahrazovat evropská impéria, vyklízející region“. Americká „CIA spolupracovala, za pomoci Spojeného království, se zkorumpovanými íránskými silami už na svržení íránské demokracie v roce 1953 a nástupu šáha a státu teroristické tajné policie Savak.“ V následujících „dekádách dostaly tu samou tvrdou lekci“ i další země regionu – s obdobným dopadem na jejich názorovou orientaci.