Jsou to kalibry vědy i politiky. Z USA i Ruska, Británie i Francie, Kanady i Španělska, Itálie i Rakouska, Indie i Lotyšska, Kypru, Bulharska i samotného Řecka. Ve společné deklaraci píší:

„Evropské vlády, evropské instituce a MMF, postupující v holportu s velkými mezinárodními bankami a finančními institucemi, ne-li přímo pod jejich kontrolou, ženou tlak na legálně zvolenou řeckou vládu a lid do krajnosti.“ Neštítí se ani „nezastřených výhružek, pomluv a mediálního teroru“. Řecku tím vnucují pokračování v „sanaci“, jež způsobila „dosud největší ekonomickou, sociální a politickou katastrofu v dějinách západní Evropy od roku 1945“.

„HDP poklesl o 27 procent, víc než kolik činily materiální ztráty Francie a Německa za První světové války. Životní úroveň se snížila drasticky. Sociální systém je troskách. Řekové přišli o sociální práva, za něž bojovali po celé století. Na dně jsou celé sociální skupiny, stále víc Řeků účtuje se životem v bídě a beznaději skokem z balkónu, lidé s nadáním, jimž v tom nic nebrání, odcházejí do ciziny.“

„Demokracie se mění v čirou formalitu v zemi, kde se zrodila. ´Trojka´ (EU, ECB a MMF) se chová jako kolektivní ekonomický atentátník z Kafkova Procesu.“ „Sanace“, které Řecku nadiktovala, ho „předlužují ještě drastičtěji“. O to víc „devastují i konkurenceschopnost země.“ Brusel a evropské vlády je přesto razí hlava nehlava.

Cílem je „úplná kapitulace Syrizy“. Její „pokoření a debakl“. „Řeckému lidu se upírá pokojné a demokratické východisko ze sociální a národní tragédie.“ Zemi to „zahání do chaosu, ne-li přímo občanské války“. Do „sociální občanské války“ se už propadá. „Nevyhlášené“ a zatím jen „nízké intenzity“. Jde po krku hlavně „zranitelným, nemocným, mladým i hodně starým“. „Slabým a těm, koho bere štěstí obloukem“. „Je snad Evropou, již chceme pro své děti, právě to?“