Renomé duše, co umí víc než jen povrchně střečkovat, má už od knihy Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo. První vázaná salva, masakrující Bushovu verzi 11. září 2001, vyšla pár týdnů nato (a roku 2002 i česky). Hřiště Obamovy derniéry zmapoval už den před včerejším debaklem.

Pokud jde o „strategii národní bezpečnosti“, „Bílý dům její zveřejnění odkládá už od května“. Z týmu, selektovaného pro Obamův druhý mandát,  „vypadli rivalové, co jeho politiku sice veřejně hájili, za jeho zády ji však  sabotovali“. Nahradil je lidmi sice loajálními, raněnými však „deficitem představivosti a kreativity“.

„Prezident se podle všeho spoléhá na stále menší okruh poradců: svou bezpečnostní poradkyni Susan Riceovou, šéfa svého úřadu Dennise McDonougha na diplomatické frontě a náčelníka svého vojenského štábu generála Martina E. Dempseyho. V ministry zahraničí a obrany Johna Kerryho a Chucka Hagela sice důvěru má, za víc než výkonné články už je však nepovažuje.“

Zredukovanou sestavu pudí hlavně tyto priority:

-     Přesvědčení, že „Washington si musí lépe vybírat své partnery“. Dřív  sázel hlavně na ty, kdo „v zemi prosazovali zájmy nadnárodních společností“ - a pro to, co po nich chtěly, se „zavazovali hlasovat i v mezinárodních institucích“. To „už Bílému domu nestačí“ – a hledá   lidi, „schopné hrát vlastní part konzistentně a  dlouhodobě“.