Jednu takovou spustil jídelní lístek pražské restaurace U Fleků. Je z roku 1963. Přistál mi od kohosi v záplavě jiných mailů. Poslal jsem ho třem kolegům. S letmou prosbou, ať k němu vymyslí provokující noticku a titulek. Pro web i facebook. Tím pro mne téma, trvající pár sekund, skončilo. Ten z kolegů, co se ho ujal, zmínil i „kvalitu“ dnešního lunchmeatu. Tomu před spoustou let nesahá ani po tkaničky.

Debata k menu, starému přes půl století, neskrblí vášněmi. Jedněm je hlavní chod za 5 korun sympatický. A s ním i lunchmeat, nad nímž se sbíhaly sliny. Jiné rozzuří do běla už tenhle tandem. Velebit „kvality“ konzerv, dostupných plebejci dnes, je cesta na led praskající i pod mravenci. Fanklub loupeže tisíciletí tak kvílí „o koze, o voze“. Samo téma však bere vyděšeným obloukem.

Komunistický facebook, co už neuspává hady, leckomu nevoní. Boří hned dva mýty. O švindlu v barvách „sametu“. I o partě, modernizující komunikaci KSČM. Troufalost vyrazily ztrestat jako první Novinky.cz. Půvabná byla už vstupní groteska. Byl jsem dotázán, zda ono menu – a věta o lunchmeatu – představují „stanovisko KSČM“ (?!?). Jistěže ne, zněla odpověď. Stanovisky o konzervách si hlavy kolektivně nemoříme. Co není podepsáno, nedala se redaktorka, dá se za stanovisko strany brát. Je-li to tak, reagoval jsem, my se nad tím, jak tomu příště předejít, zamyslíme. Padla i otázka, kde se jídelní lístek a noticka vzaly. Odpověděl jsem po pravdě. Sám jejich autorem nejsem. Vydávat napospas kolegy nemám ve zvyku. Užil jsem podmětu „někdo“.