Kočka se za ocas honit nedá. Po letech tlachání o následcích – a následcích následků – je vzato na milost i téma příčin. Ovšem jen v podobě toho slovíčka – a tečka.

Ta samá komedie však potřebuje i jiné lidské zdroje, Ty, co běh naprázdno vypodobní jako nejlepší z možných světů. Jedno takové slohové cvičení nabídl Pavel Kohout, ekonom hlavního proudu nad Vltavou. Na stránky středečních Lidových novin vyrazil pod titulkem Bratislavská dezorientace. Vůdčí kontinentální mocnosti – praví tu – si chtěly nerušeně popovídat o Britech bez Britů, a proto svolaly takzvaně neformální summit. Jeho hlavním tématem však byly migrace, terorismus, sociální nejistota a hospodářská stagnace kontinentu. Neb ekonomika eurozóny – doznává kazatel mantry, na jejíž hrb to padá – dosáhla stejné velikosti, jakou měla v prvním čtvrtletí 2008, teprve v roce 2015. Ba co víc: Růst je chabý a jeho budoucnost nejistá.

Seriál nevšedních doznání míří i o kus dál: Část problému spočívá v měnové politice samotné Evropské centrální banky. Ta se sice snaží povzbudit hospodářský růst masivním napouštěním peněz do oběhu, jenže solidní dlužníky neumí vyčarovat žádnými prostředky. A extrémně nízké úrokové sazby neberou na hůl jen řadové střadatele, nýbrž i majitele dluhopisů. A ti pak musejí – jaké to neštěstí - více investovat do cenných papírů a méně spotřebovávat, aby byli schopni dosáhnout svých finančních cílů. Trable dobyvatelů renty skutečnou levici nepálí. Ta je tu od toho, aby uměla ukázat, čím si je způsobují sami. A sice právě „tunelem“ z práce cizích mozků a rukou, drancujícím jejich spotřebu. Celkové panorama však poškozuje i kmána: třebaže objem likvidních prostředků vzrostl v eurozóně oproti počátku roku 2008 o 80 procent, zdánlivě expanzívní měnová politika nese v praxi opačné výsledky.