„Běloši tvoří 12 procent populace. Díky minulým 350 rokům rasové exploatace ke Dni nezávislosti v roce 1994 vlastnili 87 procent zemědělské půdy. Za jedenadvacet let, jež od té doby uplynula, se však změnilo pramálo.“ Na 600.000 pracovních míst pro lidi černé pleti naopak mezitím ubylo. Následkem je „masivní vlna migrace do černošských předměstí“.

Jsou „jak ohniskem xenofobního násilí, tak jeho katalyzátorem“. Vznikala  v době, kdy rasismus světila platná legislativa. Jako přívěsky městských aglomerací, rezervovaných „Jen pro bílé“ – zchátralé a  přelidněné kolonie „krabiček od sirek pro černou pracovní sílu coby submisivní společenské dno“. A k tomu i „obehnané plotem“ a „jen s jedním či několika málo vstupy“, aby „je policie bělošského režimu mohla kdykoli hravě uzavřít“. Značná část černé populace ty lokality z dob segregace – namnoze stále bez elektřiny i kanalizace - obývá dodnes.

Navzdory rétorice o „duhové zemi“ („Rainbow Nation“) je Jihoafrická republika stále sendvičem ze „dvou separátních a nerovných společností: prvé složené převážně z černých a chudých, žijících v černošských předměstích“ – a „té druhé, převážně bílé pleti a prosperující“, obývající předměstí zcela odlišného typu.

Když byl Nelson Mandela po 27 letech věznění v roce 1990 propuštěn, v „černošských předměstích vybuchly nekonečné oslavy“. „Teď, po jedenadvaceti letech vlády Afrického národního kongresu, zaměstnaného víc usmiřováním monopolu bělošského kapitálu, než redistribucí půdy a zdrojů černošské chudině, explodují černošská předměstí násilím.“

Jde přitom o „xenofobní násilí černoších na černoších“. Coby bizarní dozvuk „staletí násilí a represe bělochů na černoších“. O paradox „psychologie koloniálního násilí“, analyzovaný už Franzem Fanonem. Kdy se letitý systém „násilí bělochů na černoších“ - a „argumentace“, která je „legitimizuje“ - nakonec „internalizuje“ i v mentalitě jeho obětí. V podobě „negativních stereotypů o černoších“, jejich domněle subalterních „schopnostech, sklonu k násilí a méněcennosti“. Tedy jakéhosi „internalizovaného rasismu“, jak tuto absorpci ideologie „bělošské nadvlády“ těmi, koho utlačuje, nazval už roku 1903 W. E. B. Dubois, sám vědec černé pleti.