A sekunduje i Putinovým slovům o „komplicích teroristů“. Na Erdoganovu adresu se táže, „proč to ten turecký autokrat udělal?“ „Proč s Ruskem riskuje střet?“

Kvůli pár vteřinám, kdy se prý Su-24 ocitl nad tureckým územím, to není.   S Erdoganem cloumá vztek, že by Putin mohl v Sýrii uspět. „Zachránit režim Bašára Asada.“ Co si však ten turecký „autokrat klade za konečný cíl?“

„A co my? Věděla snad, že Turecko může ruské letouny napadnout, vláda Spojených států? Dali jsme Erdoganovi, aby jeden z nich sestřelil, zelenou i my?“

„To nejsou otázky, nemající váhu. Protože Turecko je spojencem v NATO. A zasadí-li Rusko odvetný úder, může se Ankara odvolat na Článek V. Severoatlantické smlouvy a žádat, abychom na jeho straně stanuli proti Rusku se zbraní.“ 

Za situace, kdy dal Putin „jasně najevo, že se zastrašit nenechá“. A už „čtyřiadvacet po sestřelení letounu zasypal turkmenské vzbouřence“ – „a jejich džihádistické spojence“ – „údery letectva, námořnictva i dělostřelectva“.