Pomocnou ruku z mrákot, hraničících s autismem, nabízí panorama Alexandra Zapolskise:

„Třetí světová válka“ nezačala až sankcemi, ba ani Majdanem. Vypukla už  gruzínskou agresi v srpnu 2008. I tu ovšem Západ připravoval už od roku 2004. Deset let před zlomem, jemuž říká „anexe Krymu“. „My prostě začátek války jen zaspali. Nevšimli si ho, nebo čekali úplně jiný scénář.“

„Zdálo se nám, že válka, to je když se tankové průlomy derou do hloubky území, dobyté země se zmocňuje ´bota cizího pěšáka´ a na zdech se rojí ´nařízení okupační správy´. Protivník ovšem neměl v úmyslu obětovat desítky miliónů svých vojáků kdesi u Voroněže a měnit vlastní země v jadernou poušť. A tak ´na to šel jinak´.“

Pohrává si - už zhruba od 60. let - „s naší achilovkou“. S tím, jak se   domáháme věcí, které nejdou dohromady – a jen co to podle toho dopadne, ještě se proti tomu bouříme. „Napřed po carovi chceme, aby vyrazil na Balkán zachránit ´slovanské bratry´ - a pak se vztekáme, že to zemi dohnalo ke krymské válce´.“ „Napřed se dožadujeme další expanze na Dálném východě - a pak se čílíme nad tím, jak dopadla rusko-japonská válka.“ Napřed „carovi vyhrožujeme vzpourou, nevstoupí-li do války s Německem“ – „a pak ho za prohry popravíme ve sklepě i s celou rodinou“. 

Není snad kritika, padající na Putinovu hlavu, na stejné brdo? Všechny ty lamentace, že „ruskou ekonomiku posadil na jehlu ropy a plynu, a znemožnil tak její diverzifikaci“? Že „neudělal nic pro rozvoj národní ekonomiky a průmyslu“ (a „nerozvíjel modernizační projekty“)? Že „do volného trhu zasahoval přes míru“ – a „nezlepšil lidem životní úroveň“? Leckdy se jedním dechem hlaholí, že „Západu příliš ustupoval“ – i že se s ním „příliš handrkoval“. A dnešní krize se klade za vinu tomu i onomu. [D1]