To, že v Praze se k náplavkám chováme jak za hluboké totality, je zcela zřejmé. Slouží jako parkoviště, občas tržiště, ano i jako procházková zóna, ale systém a koncepce? Nula! Smíchovská náplavka je snad nejsmutnějším příkladem. Začněme aspoň v části od Palackého mostu k Železničnímu mostu. Mám představu o oživení této krásné ale naprosto zanedbané lokality, rozhodně to nemyslím jako nějakou izolovanou akci.

Oživit náplavky, to znamená oživit i Vltavu. Vracím se tím ke svému tématu vodních tramvají, které nejsou zdaleka jen dopravním projektem. Víte vlastně, jak končí odpady z desítek lodí bez systému brázdících Vltavu v Praze? Radši se ani neptejte. A jak se tankuje palivo do stejných lodí? Stejná odpověď. To vše lze ale řešit, jen chtít. Mým cílem je vytvořit podmínky pro přistávání lodí nejen výletních, ale také linkových, tranzitujících lodí, malých plavidel, také pro krátkodobá stání lodí návštěvníků. Zároveň mám představu urbanisticky i turisticky atraktivních nástupních můstků a kotvišť včetně bezpečnostní vybavenosti, informačního a navigačního systému, hygienického zázemí na plovoucích molech, zkrátka chtěl bych v tomto směru Prahu postupně přiblížit Paříži či nizozemským městům.