Souhlasím s panem prezidentem, že náš nejvýznamnější svátek je dobrou příležitostí k tomu zamyslet se nad nesamozřejmostí naší národní existence ve vlastním suverénním státě. Je asi přirozené, že každý k této věci přistupujeme trochu odlišně. O tom je konec konců demokracie. Já jsem přesvědčen, že role národních států je v určitých tématech a otázkách nezastupitelná a snaha oslabovat národní státy, kterou jsme nyní dlouhé roky zažívali, považuji za nedobrou a nebezpečnou. Měli bychom velmi citlivě a pečlivě zvažovat, zda přenesení rozhodování v konkrétních otázkách mimo domácí instituce je vždy ten nejlepší recept na jejich řešení.

Jsem také moc rád, že prezident republiky oceňuje obří úkol, kterého se naše společnost zhostila při politické a ekonomické transformaci 90. let. Měla by si z něj vzít příklad řada jeho podporovatelů, kteří na “devadesátkách” nenechávají nit suchou. Dnešní úkoly, reformy, které ve svém projevu prezident vyjmenoval, nejsou zdaleka tak veliké. Je ale dobře, že je hlava státu vnímá jako podstatné a podporuje jejich systémové řešení.