Od 1. června budou totiž jedinými návštěvníky hospod a restaurací jenom děti. A pod heslem náš zákazník, náš pán se budou muset provozovatelé přizpůsobit. Snížit výšku stolů, pořídit si malé židličky a samozřejmě i odpovídající výšku toaletních mís. Nastane boom hračkáren, které budou těžit z nákupů lego kostek, vláčků a na dálku ovládaných autíček. To bude ovšem znamenat i revoluci v obsluze, protože limonády a dětská menu budou na stoly roznášet na dálku ovládané drony.

To není fantazie, to je jenom reálné zhodnocení situace v restauracích po Dni dětí. Od tohoto dne se totiž nebude smět v restauracích kouřit, což postihne podstatnou část dosavadní klientely, veškerou klientelu restaurací však postihne nařízení ukládající restauratérům vykázat z restaurace všechny osoby, které projevují známky opilosti.

Přestože se můžete k předchozímu řádku vrátit, je tak nepochopitelný, že jej ještě jednou zopakuji, pod pokutou musí hostinský vykázat z restaurace každého kdo jeví známky opilosti.

Jsem abstinent a nekuřák. Abstinentem nejsem, protože bych absolvoval protialkoholní léčebnu, ale prostě mi to nechutná. Nekouřím z téhož důvodu a svoje kuřácké období jsem si odbyl na základní škole, kdy jsme nějakou dobu chodili kouřit do lomu. Potom jsme si nakoupili Lipo (nyní PEZ), aby to nebylo cítit. Obrovskou výhodou bylo, že balíček cigaret byl za dvě koruny a za korunu bylo tolik Lipa, že by jednomu bylo hodně špatně, kdyby je měl sníst.

Jestliže jsem abstinent a nekuřák neznamená to, že bych byl nějaký velký bojovník proti těmto dvěma neřestem. Každý, ať si dá, co mu chutná, když tím neobtěžuje svoje okolí, je to jen a jen jeho věc.