Tehdy podali demokratičtí ministři demisi v naději, že způsobí pád vlády Klementa Gottwalda a odchod komunistů do opozice. Přepočítali se. Prezident demisi přijal a pověřil předsedu komunistické strany doplněním vlády. V následujících parlamentních volbách v květnu 1948, o kterých tehdy málo lidí přemýšlelo jako o posledních, dostala Komunistická strana Československa maskovaná pod jednotnou kandidátkou národní fronty, 86,6 procent hlasů a stala se tak nejsilnější politickou stranou v tehdejší republice. Potom jim již nic nebránilo nastolit teror a masakrovat vlastní spoluobčany. Zvykli jsme si únor roku 1948 označovat jako komunistický puč. On to však nebyl tak docela puč. Podílelo se na něm totiž velké množství občanů tehdejšího státu ať již vědomě nebo bohužel z největší části nevědomě.

Po létech strádání za nacistické okupace hledali bezradní lidé spasitele. Spasitele, který by jim zajistil vše potřebné ke skromnému životu. Střechu nad hlavou, jídlo, ošacení a nějakou tu zábavu. Nějak přitom opomněli, že tentýž spasitel již před uchopením moci výrazně omezil jejich práva, manipuloval s nimi a diktoval co mají dělat, jak mají myslet. I ti, kdo si to uvědomovali, se nejspíše utěšovali i dnes velmi populárním, …..za všechno se platí, ono to tak asi musí být, a hlavně rádi vyměníme někdy obtížné svobody a práva za slib bezpečí a plného žaludku.

Komunistická strana roku 1948 a politické hnutí ANO 2011 jsou si podobné jako vejce vejci. Jediný bod programu – uchopení moci. Vůdcovský princip, žádná diskuse, jen slepá poslušnost. Složení členské základny a funkcionářů – bezcharakterní a všehoschopní jedinci s patologickými asociálními rysy kterým mučení, ničení lidí a jejich popravy skýtaly uspokojení. Tehdy vládli členové komunistické strany, dnes vládnou bývalí členové komunistické strany, avšak jejich ideologie, jejich metody jsou naprosto stejné. Nedávno uniklé nahrávky z jednání majitele hnutí ANO se svými poradci a se zaměstnanci jím vlastněných médií jsou jakoby přes kopírák z porad tehdejších vrahů Gottwalda, Noska a Grebeníčka. Jak koho zdiskreditovat, jak koho zničit v očích veřejnosti, jak takové útoky načasovat. A když se nevzdá sám, tak je zde ještě možnost ho buď nechat zatknout, nebo rovnou vyhodit z okna, jako syna prezidenta Masaryka. A to vše za pasivního přihlížení ostatních parlamentních politických stran, které místo obhajoby podstaty demokracie kalkulují s ministerskými křesly v nové vládě. Lidovci, ODS a všichni zbývající poslanci? Vždyť komunisté měli také svoje lidovce a socialisty, kteří jim po celou dobu jejich vlády vytvářeli clonu. Odkazem na ni potom mohli uzemnit kdejakého kritika své diktatury, to přeci není žádná diktatura, když máme více politických stran?