Hned zpočátku si odpovím na tuto řečnickou otázku. Odpověď je totiž naprosto jednoznačná, procesy, která vrcholí v Německu a byly nastartovány před lety nejsou ničím jiným, než zkušebním provozem, který bude následně aplikován i v zemích sousedních a celé Evropské unii.

Nejpřesvědčivějším důkazem, i pro naprosté ignoranty, by mělo být selhání deportace neúspěšných žadatelů o azyl právě z Německa. V souladu se zákony by mělo půl miliónu neúspěšných žadatelů o azyl opustit do konce tohoto roku Spolkovou republiku. Ve skutečnosti to bude pár jedinců, kterým neziskovky zaplatí letenku, aby se příštím letem vrátili zpět. Právní stát kapituluje.

Scénář je vždy stejný, organizovaný aktivisty neziskových organizací. Příklad.  Albánská matka předloží lékařské potvrzení, že by ji návrat do vlasti přitížil. Příkaz k deportaci osmnáctileté dcery platil dál, avšak nemohl být vykonán, protože demonstranti celý den nepustili nikoho do budovy soudu. Přitom Albánie je členským státem NATO, nezuří v ní občanská válka, neřádí teroristé, vyhýbají se jí přírodní katastrofy. Druhý den přinesli aktivisté nové lékařské potvrzení, ve kterém se psalo, že se matce pronikavě přitíží, pokud jí úřady vezmou dceru. A výsledek? Rodina dosud neopustila Německo. Přitom ale velká část přivandrovalců do zemí, do kterých se vrátit nechtějí jezdí pravidelně na dovolenou. A další případy jsou si podobné jako vejce vejci. Cizinci onemocní, protože lékaři, kteří jim vydávají potvrzení jsou jejich krajané. Když už jsou na palubě letadla, tak je posádky letadel odmítnou vzít na palubu, protože se chovají násilně a vyhrožují ostatním pasažérům a posádce.