Na této zprávě je však nejzajímavější jiný naprosto asi neočekávaný aspekt.

Válčení nebylo nikdy jednoduchou, a především levnou záležitostí. Nejde jenom o žold, výzbroj, ale také o zásobování potravinami, vodou, a dalšími náležitostmi, které se vyvíjeli s vývojem vojenské techniky, nebo spíše techniky zabíjení.

Nejjednodušší to asi měli náčelníci válčících kmenů, protože účast v boji byla věcí cti a v něm se chtěl vyznamenat každý příslušník kmene. Velký problém nebyl ani s rytíři, kteří tuto zálibu povýšili na poslání. Horší to samozřejmě bylo s jejich pomocným personálem, který do války musel i když třeba nechtěl získat rytířské ostruhy. Peníze sháněli válečníci asi tak obtížně, jako dnes neparlamentní strany na volební kampaň. A i absolutistický vládce Ludvík XIV. si dokonce musel vyžádat souhlas stavů (parlamentu) k vypsání nové daně, která měla válečné výdaje pokrýt. O co jednodušší to mají dnes vlády, které se nikoho ptát nemusí, nebo se snad vás někdo na zvyšování daní za uplynulých 27 let ptal?