Od vzniku republiky, neboli samostatného československého státu, nás dělí 105 let. V roce 1918 započala nová epocha naší historie a státnosti. Když se řekne rok 1918, člověku se vybaví určitě nejen vznik republiky, ale i konec první světové války či že moji prarodiče byli ještě malými dětmi.
Československo vznikalo v nejednoduché době ekonomického, sociálního rozvratu, na pozadí tisíců lidských a osobních tragédií, způsobených první světovou válkou. Nebylo jistě světem ideálním, rájem na zemi, tento mnohdy nesprávně přijímaný mýtus určitě nepodporuji, nahlížet na dějiny v pokřiveném zrcadle nechci a nebudu. Bohužel toto pokřivení a vychýlení zas v opačném směru tu bylo v době totality, kdy bylo období prvorepublikové démonizováno, očerňováno a karikováno. Představitelé první republiky se stali osobami na pokraji historického zájmu, zas docházelo k bourání soch a přejmenování ulic.
Nakonec samo přepisování dějin vede k pouze k nedůvěryhodnosti aktérů, kteří se o to snaží, možná toto konstatování by mělo být dostatečným mementem pro dobu dnešní. Dnes bychom měli oceňovat základní postavy, které se nesmazatelně zasloužily o vznik a samostatnost našeho státu. Jak jsem zdůraznil, nejednalo se o jednoduché období, proto Masaryk, Beneš, Rašín, Štefánik, Kramář a další osobnosti mají mít respekt a úctu.
Josef Sláma
Respekt a úcta neznamená glorifikaci a přehnané velebení, avšak retrospektiva a uvědomění, kdo byl kdo v naší historii, patří k základním pilířům všeobecného rozhledu. Bez přičinlivosti, pracovitosti a politické obratnosti Masaryka se osud naší země, ale i nás samotných mohl odvíjet jinak a jiným způsobem, jemu po právu patří největší zásluha na vymanění se z područí rakouské nadvlády. Masaryk stál v mnohém na jiném ideovém vidění světa, přesto jeho inteligence, pracovitost, nasazení, ale i naprostá autentičnost jsou obdivuhodné a nelze si jich necenit.
Prvni republika měla velké štěstí v osobě Aloise Rašína jako ministra financí, jestli se někdo zasloužil o naší ekonomickou a měnovou stabilitu, byl to právě on. Racionalita a odpovědnost přístupu k veřejným financím je velkým příkladem i dnes, bohužel v posledních letech se nám jaksi v poli rozpočtové odpovědnosti příliš nedaří, jsem velmi smutný, o jistou kontinuitu s Rašínem bych opravdu stál.
Kdo ve vás vzbuzuje větší úctu?Anketa
Dnes se zamýšlím nad masarykovskou republikou, nejen nad ní, nad hodnotami, myšlenkami, vlastenectvím a étosem té doby, a kladu si prozaickou otázku, máme to ještě, nepoztrácelo se to časem? Co formuje většinové vidění a postoj společnosti? Jak nás na jedné straně poznamenala diskontinuita z demokratickou republikou po dlouhé období totality, či dnešní progresivismus a útok na národní stát (s tím zas spojená nepředstavitelná propaganda médií)? Já osobně se necítím světoobčanem ani občanem Evropské unie, cítím se občanem České republiky.
Lze bez uzarděni napsat, že naše země zvládla přechod mezi socialismem a kapitalismem, že dnes máme mnoho ekonomických výzev je věc jiná. Unikátnost a úspěšnost transformačního procesu nelze zpochybnit, mnozí se o to snaží, však ale tím sledují jediné, manipulativně politicky vytěžit z démonizace tohoto období, myslím, že by se občan neměl nechat ošálit a nachytat.
Dnes žijeme v zrychlené době, jakoby dosti odosobněné novými technologiemi, sociálními sítěmi a radikálně se měnícími zvyky komunikace. Přesto nelze negativní jevy dnešních dnů opomíjet, licoměrně a alibisticky je přehlížet. Dostáváme se do doby orwellovské, kdy každodenní život je jakousi antiutopií, kde se lidí straší globálním oteplováním, netoleranci k odlišnosti, národní zájem je představován jako něco překonaného a nepatřičného, vlast a vlastenci jsou hanobení a karikováni, občan je dělen na několik kategorií, zahraniční politika je zas černobílá a hysterická jako v padesátých letech, stát je zahlcen byrokracii a občan regulací, kde zadlužení státu je norma, ne-li ctnost.
Kde bývalý kádr KSČ je skoro minulý disident (nynější prezident), protože stojí na správné straně toho jakéhosi imaginárního, neuchopitelného, ale o to vice dobře politicky marketingově vytvořeného dobra. Ten na oplátku svým stvořitelům dělá radost v plkání jedné hlouposti za druhou (nejsem si jistý, že je schopen pochopit, že říká nesmysly).
Bez přesvědčení široké veřejnosti, že je to špatně, může mít takový vývoj neblahé následky, zamysleme se nad tím. Poslední volby na Slovensku jsou aspoň trochu optimistickým světlem na konci tunelu, nechci vítězství tzv. ofrněné pražské kavárny nad normálností českého selského rozumu, tato země si to nezaslouží.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Josef Sláma
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
