Volby jsou za námi. Co si z nich vzít? Co přinesou naší zemi a co o nás vypovídají?
Je téměř jisté, že vznikne vláda ANO. Není žádný důvod, aby Andrej Babiš přistupoval na kompromisy, bude tedy premiérem. SPD a Motoristé buď budou nějak angažováni ve vládě, nebo ji budou podporovat. Není to podstatné, výsledek bude velmi podobný. Andrej Babiš bude kabinet řídit manažersky a vliv menších stran nebude příliš závislý na personálním složení vlády.
Vláda bude euroskeptická, ale ne proruská, což je fajn. V ekonomické oblasti má Babiš dostatečný politický prostor pro provádění reforem, bude-li sám chtít. Na první pohled sice bude závislý na nepředvídatelném Okamurovi, ale při bližším pohledu zjistíme, že ve sněmovně ve skutečnosti není SPD, ale Vondráček, Šichtařová, Ševčík… což jsou vesměs pravicoví ekonomičtí jestřábové dočasně převlečení za lidumily. Babiš navíc umí mluvit s lidmi z různých stran a otázka soudržnosti SPOLU bude brzy na stole. ANO se bude muset vypořádat se svými sliby, díky nimž vyluxovalo kompletně českou levici. V tom mu držím palce, ale myslím, že to bude nakonec paradoxně těžší, než prosazení úspor a reforem.
Jisté je, že ANO je hegemonem a vedle levice zdecimovalo i populistické a antisystémové síly. Úžasných 35 % sice není historicky nejlepší výsledek (víc mělo OF v roce 1990 a ODS v roce 2006), ale je to vpravdě fenomenální úspěch. Klobouk dolů. Babiš by si měl pamatovat, že ho dosáhl mimo jiné díky tomu, že přestal vést proruské a trumpovské řeči. Posledních čtrnáct dní před volbami vlastně působil dojmem největšího milovníka EU a NATO. Snad mu to vydrží.
Špatně ale nedopadla ani koalice SPOLU. Klesla sice o 4 %, ale upřímně řečeno – kdo by čekal, že bude mít přes 23 %? Vláda nasekala spoustu chyb, chovala se často naprosto necitlivě a amatérsky. Vykroužkování ministra financí je vlastně takovým voličským políčkem na rozloučenou. Přesto se SPOLU dokázalo vzepnout a zmobilizovat voliče. I když je potřeba přiznat, že hodně práce za ně udělali tragédi z SPD a STAČILO svými kecy o vystoupení z EU a pliváním na čtyři roky válkou ničenou Ukrajinu. Není divu, že to vystrašilo i ty nejzklamanější a nejnaštvanější voliče vládní koalice. SPOLU tak získává pozici silného a respektovaného lídra opozice. Což samozřejmě neznamená, že se za týden nestřelí do vlastní nohy, nerozhádá se a nerozpadne.
Málokdo čekal, že třetí pozici obhájí STAN. Po všech kauzách a katastrofálních výkonech v resortu školství se Vít Rakušan opět dokázal oklepat a plně se vžil do role hodného, vstřícného, obětavého, konstruktivního a nezištného bojovníka za pravdu a lásku. OK, není se co divit, že už měli lidi toho štěkání a nadávání plné zuby. Těsně dvojciferný výsledek je asi úspěch a STAN se podle mne bude snažit posunout do role liberálně levostředové opozice. Tím naštve všechny ty starosty v regionech a bude rád, když to nějak vymanévruje. Ale co, koneckonců v opozici na to bude mít času dost.
Podobně jsou na tom Piráti. Sice mají nevýhodu, že do toho jdou ze slabší pozice, ale zase jim ta role bude sedět. Jako zadek na hrnec. S levostředovou liberální politikou tam bude souhlasit snad každý. Teda možná kromě předsedy Hřiba. Ale toho si Bartoš snad nějak srovná. No a když už jsme u Pirátské kandidátky, tak musím ocenit majstrštyk Zelených. Vrací se do politiky s grácií a Gabriela Svárovská jim rozhodně ostudu neudělá.
Posledním výhercem tomboly jsou Motoristé. Ti jsou skvěle připraveni na roli tvrdé pravicové opozice, ale místo toho budou slabým vládním nebo pseudovládním partnerem. Tenhle směr opravdové pravé pravice má v Česku tradičně ucelenou skupinu příznivců. Možná se o to postaral Ota Klempíř, ale myslím, že utekli hrobníkovi z lopaty. Na poslední chvíli přestali koketovat s proruskými partičkami a jasně prozápadně se vymezili. Tím sice naštvali svého guru Václava Klause, ale zase se dostali do parlamentu.
To STAČILO sice vyhořelo, ale zato udělalo Miloši Zemanovi radost. Pražský mítink den před volbami bude asi tou nejvýstižnější karikaturou této epizody české politiky. Na jedné hromadě se sešel kdekdo. Od Klausovské „bojovnice za svobodu“ Jany Bobošíkové, přes různé sjednotitele vlasteneckých sil, antivaxery, komunisty… až po politické podnikatele, kteří, když do nich hodíte pětikorunu, tak řeknou cokoli. To vše odradilo kohokoli vyjma komunistického tvrdého jádra. Mobilizace voličů „pětikoalice“ tak byla nejviditelnějším výsledkem této taškařice.
Co dál?
ANO je už skutečně etablovanou stranou, ne hnutím na jedno použití. Andrej Babiš má ideální podmínky, aby sehrál poslední dějství politické kariéry podle svých představ. Opoziční strany mají dost prostoru, aby si udělaly pořádek. Režim se nemění.
A my, co bychom si to představovali všechno trochu jinak, můžeme zpytovat svědomí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Jste s výsledkem voleb spokojení?
autor: PV
