Největší chybou by bylo zbrkle měnit každý půlrok imigrační politiku podle toho, co se nám zrovna jeví jako riziko. Imigrační politika musí být naopak nastavena tak, aby se zvládala vypořádat s jakoukoliv situací, která nastane a musí umět spravedlivě naložit s imigranty různých motivací a osudů. Imigranti mohou putovat do konkrétní země z důvodu, že právě s ní chtějí spojit svůj další život, ať už z důvodu pracovní nabídky, za partnerem, apod. Imigranti mohou utíkat před pronásledováním ve své domovské zemi nebo mohou utíkat před válečným konfliktem. Mohou jít také za pohodlnějším životem v podobě štědrého sociálního systému. Motivací je celá řada.

Pravděpodobně nikoho netrápí individuální migrace za životním partnerem nebo zajímavou pracovní nabídkou. Rovněž institut politického azylu pronásledovaným, obzvlášť v ČR, kde je velmi úzce vymezen okruh lidí, kteří jej mohou získat, asi nikdo nerozporuje. Nejspornější otázkou je, jak se postavit k válečným uprchlíkům a ekonomickým imigrantům. Není jasné, jakou dobu bude v postižených oblastech trvat konflikt a nestabilita. Někteří by je proto ze strachu z kulturního střetu posílali rovnou zpět. Jiní naopak hovoří o řízené imigraci a nezbytnosti vymírající Evropu doplňovat.

Potřebujeme řízenou imigraci?

Někdy se hovoří o tom, že bychom měli imigraci naopak podporovat a přetahovat si ze zahraničí chybějící lékaře, uklízečky nebo dokonce obecně kohokoliv, kdo by mohl živit naše důchodce. V principu nemám nic proti tomu, pokud pracovní síly migrují a pomáhají tak platové arbitráži. Vlastně bych získání pracovního povolení maximálně zjednodušil, protože si myslím, že zejména v oblasti moderních technologií je včasné získání potřebného zaměstnance klíčové pro schopnost konkurovat. Nicméně měli bychom si klást otázku, jestli je u nás vše v pořádku se školstvím, regulací pracovního trhu, důchodovým systémem a podobně, pokud neustále generuje, i v delším období, nějaké deficity.

Nestálo by za to změnit důchodový systém směrem k osobní zodpovědnosti tak, aby nebyl tak závislý na počtu lidí v produktivním věku? Nestálo by za to zmírnit regulace, za nichž je možné zaměstnávat? Nestálo by za to liberalizovat financování zdravotnictví, aby to motivovalo více mladých lidí ke studiu medicíny a méně absolventů k úprku do zahraničí. To by však bylo na samostatný článek.