Ačkoli se ani zdaleka nepovažuji za odborníka na zahraniční politiku, představuje pro mě z titulu mé celoživotní profese KLDR stěží řešitelný ekonomický rébus. Na jedné straně hospodářsky zruinovaná země dědy Kima, syna Kima a do třetice všeho zlého opravdu povedeného vnoučka Kima, který usínající na vojenské přehlídce trestá zastřelením z děla. Na straně druhé početně třetí nejsilnější armáda světa (cca 1.4 miliónů vojáků) a dlouhodobý vývoj vlastního jaderného programu. Navíc podle Military Balance 2017 dává KLDR na obranu 25% HDP, zatímco například Česká republika není schopna překročit hranici 1.5%.  Zároveň je však nutno dodat, že podle údajů „think thanku“ KR Hyundai Research Institute činil v roce 2013, kdy se KLDR nadstandardně ekonomicky dařilo, hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele 833 dolarů. Pro ilustraci, nejbližším konkurentem KLDR byla tehdy Bangladéš s 899 dolary na hlavu.

Kde vzít a nekrást, zní otázka ohledně poměru výkonnosti ekonomiky a nákladů na zbrojení? Na úvod je potřeba říci, že ač se to může zdát být dnes k nevíře, po konci války na Korejském poloostrově v červenci 1953 (KLDR je s Korejskou republikou neustále ve válečném stavu), ekonomika země stalinsko-mao cetungovského střihu dvacet let rostla, po jistou dobu byla dokonce srovnávána s Japonskem! V 70. letech nastal útlum a Kim Ir-sen, který podle svého lidu stvořil svět, začal shánět peníze do státní kasy prostřednictvím výroby, pašování a prodeje drog plus paděláním všeho padělatelného. Nutno přiznat, že co se vaření metamfetaminu distribuovaného severokorejskými diplomaty, týče, nemá podle specialistů čistota drog, Made in KLDR konkurenci. Navíc vedle manželek stranických pohlavárů, které konzumací drogy v Česku známé pod názvem „perník“ udržují štíhlou linii, fasují metamfetamin rovněž dělníci, neboť droga zvyšuje pracovní výkonnost.

V první polovině 90. let, na sklonku vlády stvořitele světa, Kima I se KLDR musela vyrovnat s hladomorem nebývalých rozměrů. Nejdříve se rozpadl do té doby stabilní a štědrý sponzor SSSR, Čína měla v roce 1993 v důsledku sucha také málo a razantně omezila vývoz obilí. Do toho přišla kombinace sucha a ničivých povodní, která jaksi nekorespondovala s představením Kima II, neboli Kim Čiong-ila jako muže, který kontroluje počasí. Hladomor odezněl až v roce 2001, podle nezávislých analýz si vyžádal 500 000 – 3 000 000 milióny obětí.