Tak třeba. Před pár lety bylo strašně populární tvrdit, že země zvané BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) jsou ekonomickou budoucností světa a převálcují Evropu i Spojené státy. Tak se na to podívejme nyní. Brazílie slaví „konec“ nejdelší krize v dějinách země a jednoprocentní růst ekonomiky oproti předchozímu čtvrtletí je brán jako něco úžasného. I když meziročně je to pořád pokles. A my? Rosteme meziročně skoro o tři procenta. Slaví tady někdo? Nikoliv, všichni nadšeně remcají a těší se, až na jejich slova dojde. Rusko se pomalu vzpamatovává z urputné krize a bude trvat ještě minimálně tři nebo spíše pět let, než se dostane na ekonomickou úroveň před pádem cen ropy. Indie znovu potvrdila, že je ekonomickým tygrem, který má jedinou chybu – zadní nohy jsou beznadějně uvízlé v bahně. Jižní Afrika prochází dlouhodobou stagnací (poslední rok s růstem nad dvěma procenty byl 2012, nezaměstnanost dosahuje dlouhodobě úrovně nad 25 procent, inflace neklesá pod šest procent) a Čína válčí s největším zadlužením své ekonomiky v dějinách, přičemž ekonomický růst se nebezpečně snižuje k úrovni růstu počtu obyvatel.

Kolikrát jsme slyšeli o tom, že euro je mrtvé, dolar je mrtvý a také, že koruna bude nekonečně poškozena intervencemi České národní banky? Že euro a dolar budou na pozici vůdčích světových měn nahrazeny zlatým rublem a jüanem? Stalo se něco z toho skutečností? Namátkou: Za poslední dva roky posílilo euro z úrovně sedmi jüanů na 7,6 až 7,7 jüanu (a dolar ze 6,2 na 6,8 jüanu). O rublu darmo mluvit – ale ten se alespoň v poslední době vzpamatovává. A koruna se po konci intervencí chová velmi slušně, když bez nějakých dramat posiluje z 27 na úroveň kolem 26,3 koruny za euro. A co na to říkají věrozvěsti tragických konců? Povětšinou nic.