Zaprvé je tu tvrzení pana zákonodárce (no potěš!), že sdílení nějakého textu a pochvalné reakce na něj i s prohlášením, že „lépe bych to ani nevyjádřil“, není to stejné, jako se vyslovit osobně. Jestliže někdo uprostřed Václaváku bude do megafonu křičet „Poslanec Huml je lidská špína“ a já budu stát vedle a do druhého megafonu křičet: „Svatá pravda, líp bych to neřekl“, tak přece říkám, že poslanec Huml je lidská špína. Ta slova nemusím pronést osobně. (Přičemž je zajímavé, že ten úplně původní text není zdaleka tak ostrý, jak komentář k němu, který pan poslanec sdílel.)

Zadruhé je tu primitivní lživost. Popírat něco, co řeknu i v rozhlase a co na vlastní uši slyšely tisíce nebo desetitisíce lidí, co existuje na záznamech, to je prostě hloupé. Lidsky i politicky. Viz tvrzení pana poslance, že nikdy neřekl nic o zbavení občanství – přitom v rádiu Impuls tuto myšlenku nedlouho předtím vyslovil naprosto jednoznačně.

Zatřetí člověka musí fascinovat představa, že pokud se v nějakém lejnu rejpu a šlapu do něj, tak přestane smrdět a z lejna vznikne zlatý myšlenkový poklad. Nejlepším, co mohl pan poslanec onehdá udělat, když na svém facebookovém profilu sdílel text jiného autora obsahující ony intelektuální perly o „lidské špíně“ a odebrání občanství, bylo se co nejdříve omluvit a uznat, že podpora malosti a hlouposti se rovná malosti a hlouposti. Pan poslanec Huml je jiného názoru a snaží se nás přesvědčit, že ona „lidská špína“ je podle něj vlastně fajn holka k zulíbání a o odebírání občanství by on nikdy ani náznakem nepřemýšlel. Má nás všechny pan poslanec za naprosto nesvéprávné idioty? Zjevně.