Klimatické změny probíhají. Na tom se shoduje 99,9 procenta vědeckých kapacit. A člověk nemusí být ani vědecká kapacita – že to „je s tím počasím nějaké čím dál tím více divné“ se shoduje dokonce 100 procent hospodských štamgastů. I když jejich definice zní obvykle o poznání šťavnatěji.

Jistý rozpor nastává ve chvíli, kdy se bavíme o tom, nakolik za změnu může člověk. Tady už vědci nejsou tak jednoznační, i když si řekněme, že většina přičítá vlivu lidské činnosti značnou váhu. Ostatně ani pivaři už v tomto směru nejsou jeden národ. A pokud bychom se měli rozhodnout v otázce, zda za změny klimatu může především člověk, nebo zda se na nich jenom nějak podílí, ale probíhaly by stejně, zda tedy naše existence a hlavně exhalace jsou tím hlavním hybatelem změn, tam už budou vědci i štamgasti velmi rozpolcení.

Přesto činí politické elity (zvané poněkud nešťastně „vůdcové světa“) řadu kroků, které jsou založeny na představě, že klimatické změny lze zastavit či dokonce zvrátit tím, že se budeme chovat jinak. Tyto kroky jsou založeny na nekonečné víře ve vliv lidstva jako živočišného druhu a na poměřování přírody lidstvím. Je jasné, kam takové myšlení nutně musí dospět. Finální podobou logického řetězu nejspíš bude, že nejlepší službu by lidstvo přírodě udělalo, pokud bychom spáchali kolektivní sebevraždu. Planetě by bez nás bylo nesporně lépe.