Je to zvláštní postoj, který je v principu velmi socialistický. Je založený na představě, že zdaníme „zlé“, protože jim to patří. Jenže to nikdy není pravda – ve skutečnosti totiž vždycky zdaníme lidi a nikoho jiného. Každá koruna daní a to dokonce všech, se tak nebo onak promítne do ceny. Daně z příjmů, pojištění – ty zvyšují cenu práce nebo cenu produktů. U spotřebních daní nebo DPH je věc jasná. A dokonce i daň z hazardu je – v důsledku – vždycky zaplacená hráčem. Ono to v podstatě ani jinak nejde.

Nehodlám brojit proti daním jako takovým. Ale poněkud mne děsí pomalé a plíživé zvyšování zdanění u těch „zlých“. Připomínám opakované pokusy zavádět sektorovou daň u bankovních institucí. Připomínám soustavné zvyšování tabákové daně. Připomínám zdražování dálničních kupónů, což je zase jenom daň ze soukromé dopravy a nic jiného. Ostatně naše spotřební daně na benzín a naftu jsou ze stejného soudku. Nyní je v parlamentu celá hora zmatených návrhů na zvýšení sektorové daně z loterií a hazardních her. Výsledkem je, že sice teoreticky žijeme v prostředí, kde „daně nerostou“, jenže také v zemi, kde prakticky soustavně rostou.

A mnohdy to celé postrádá i logiku. Třeba u zdanění loterií a hazardu je vyšší daň obhajována jako „regulační opatření“. Podobně jako třeba vyšší spotřební daň z tabáku (jinak by kouřil každý) nebo z benzínu (dáme přednost hromadné dopravě). Jinými slovy se tvrdí, že když budou provozovatelé loterií a heren platit vyšší daň, tím méně lidí bude hrát. Což je ve skutečnosti nesmysl. Hned ze dvou důvodů.