Sobotka (ČSSD): Půjde Rusnok cestou Topolánka a Nečase?

Jen nová vláda, vzešlá z voleb a opírající se o legitimní většinu v Poslanecké sněmovně bude mít sílu na to, aby se pustila do skutečného řešení vážných problémů státu – recese, nezaměstnanosti, 100 miliardového deficitu, které tu zůstávají jako neblahé dědictví po vládě ODS a TOP 09. Proto ČSSD svolala na středu mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, na níž budou přítomni všichni poslanci ČSSD a odevzdají svých 54 hlasů pro rozpuštění. To je necelá polovina z potřebného počtu 120 hlasů. Bude tedy záležet i na ostatních politických stranách, zda budou taktizovat, politikařit, či prostě čekat na Godota anebo zda umožní občanům, aby znovu rozdali karty ve svobodných volbách.

Pokud se ve středu nepodaří i přes úsilí ČSSD vyvolat nové volby, bude do tří týdnů Poslanecká sněmovna postavena před další rozhodnutí: Zda dát či nedat důvěru prezidentem nově jmenované vládě. Za jakých okolností má vůbec taková vláda šanci získat důvěru?

Nejprve suchá řeč čísel. Obraz Poslanecké sněmovny více než tři roky po volbách z roku 2010: Opozice má 91 hlasů organizovaných ve třech poslaneckých klubech ( ČSSD 54 poslanců, KSČM 26, VV 11). Jen pro ilustraci, při posledním pokusu o vyjádření nedůvěry Nečasově vládě se opozici podařilo shromáždit 93 hlasů. Pravicová koalice je tvořena 101 hlasy, vedle klubu ODS s 50 členy a TOP 09 se 42 členy se k podpoře případné pravicové vlády hlásí i 8 nezařazených poslanců ze „strany“ Lidem a bývalý poslanec ODS Michal Doktor. Zbývá 9 nezařazených poslanců. Vzhledem k tomu, že David Rath, nyní nezařazený, je ve vazbě a poslanec Pekárek, rovněž nezařazený, si odpykává ve vězení již pravomocný trest, může se na schůzi Poslanecké sněmovny, která bude hlasovat o důvěře prezidentské vládě Jiřího Rusnoka dostavit nejvýše 198 poslanců. Vláda tedy musí pro to, aby získala důvěru, obdržet při plné účasti alespoň 100 hlasů.

Vláda Jiřího Rusnoka byla oproti dosavadním ústavním zvyklostem sestavena mimo půdu Poslanecké sněmovny bez dohody parlamentních stran. Tím se liší i od předchozích vlád obdobného typu, vlády bývalého guvernéra ČNB Tošovského z roku1997 avlády Jana Fischera z roku 2009. Tyto dvě prozatím jediné „úřednické“ vlády byly tehdy jmenovány prezidentem republiky po dohodě parlamentních stran v situaci, kdy jim tato dohoda zajišťovala většinu pro vyjádření důvěry v Poslanecké sněmovně. Prezidenti republiky v minulosti působili spíše jako moderátoři dohody parlamentních stran. Prezident Miloš Zeman se rozhodl jednat jinak a vláda je tak poprvé od roku 1989 zcela odvozena pouze od vůle jediného člověka, prezidenta republiky. V parlamentním systému tak vykazuje vážný deficit nedostatku demokratické politické legitimity. Také proto dochází k růstu politického napětí, včetně napětí uvnitř jednotlivých politických stran. V souvislosti s ustavením Rusnokovy vlády prohlásil ministr Pecina, že je přesvědčen o tom, že vláda důvěru získá. A to ve chvíli, kdy ještě premiér ani nezahájil konzultace s jednotlivými parlamentními stranami. Jakou většinu měl tedy Pecina na mysli?

Ve skutečnosti existují jen dvě možné cesty, jak by prezidentská vláda mohla potřebných 100 hlasů získat. Pokud vycházím z teoretické možnosti, že všechny opoziční kluby budou jednotně hlasovat pro vládu ( ČSSD zatím tuto otázku pouze diskutuje a nelze předjímat výsledek vnitrostranické debaty) a ODS s TOP 09 jednotně proti, je tou první cestou organizovaný přechod poslanců „strany“ Lidem od pravicové koalice směrem k současné opozici. Tím by vláda získala 8 hlasů a mohla by počítat s 99 hlasy opozice a pro potřebnou většinu by stačil již jen jeden jediný hlas nezařazeného poslance. Paradoxem takové situace by byl fakt, že to byl právě prezident Zeman, který podporu nikým nevolené „strany“ Lidem označoval za příčinu nedostatečné legitimity bývalé Nečasovy vlády. Když prezident podle svých slov zvažoval, zda odvolá premiéra Nečase i bez ústavního důvodu (v rozporu s ústavními zvyklostmi), uváděl kompromitující podporu „strany“ Lidem jako jeden z podpůrných argumentů. Nyní by ale toto uskupení přeběhlíků z VV mohlo dodat potřebné hlasy prezidentské vládě.

Pokud by se vyloučila spolupráce celé „strany“ LIDEM s Rusnokovou vládou, zbývá prezidentovi a premiérovi už jen jediná cesta, vydat se na nákupy do pravicových klubů a mezi nezařazené poslance. Tímto způsobem by museli získat 9 poslanců. „Nákupy“ jsou metoda, kterou zdařile využil bývalý premiér Topolánek po patových volbách v roce 2006. Tehdy za velmi podezřelých a dodnes nevyšetřených okolností ( neprováděly se zřejmě odposlechy Topolánka a jeho Dalíka tak jako v aktuální kauze Nagyová) přeběhli k vládě dva poslanci ČSSD Melčák a Pohanka. Je velmi pravděpodobné, že se v celé věci v pozadí tehdy angažovali Šlouf s Dalíkem. Provládní přeběhlíky později posílil třetí poslanec ČSSD Volf, jenž byl vydíratelný díky svému hrozícímu a posléze reálnému trestnímu stíhání. Metoda politické korupce tehdy umožnila pravicové koalici získat potřebnou většinu v rozporu s výsledkem demokratických voleb. Je otázka, zda premiér Rusnok hodlá jít stejnou krajně problematickou cestou jako Topolánek a vyslat na „nákupy“ například pány Mynáře a Nejedlého, kteří patří mezi hlavní akcionáře SPOZ. Slabina této metody získávání hlasů v Poslanecké sněmovně myslím vyplývá i ze současného vyšetřování bývalého předsedy ODS Petra Nečase, který „nakupoval“ rebely ve vlastních řadách výměnou za státní trafiky. Tento, podle slov samotného Nečase „standardní politický deal“ hodnotí státní zástupci a policie jako korupci.

Pokud se Jiří Rusnok zachová správně a odmítne korupční pořizování hlasů mimo standardní dohodu parlamentních stran a klubů a „strana“ Lidem nepřeběhne k opozici, nemá Rusnokova vláda ani teoretickou šanci důvěru získat. Těžko pak říci, z čeho pramení optimismus ministra Peciny.

Vedle programového prohlášení Rusnokovy vlády, jejího složení a toho, zda její podporou nedojde k narušení principů fungování parlamentní demokracie, bude ČSSD nevyhnutelně zajímat, jakým způsobem chce Jiří Rusnok získat potřebné hlasy, které mu budou chybět. ČSSD totiž nemůže být, i vzhledem ke své 135 leté demokratické tradici i zkušenostem z roku 2006 součástí žádné hlasovací koalice, která by zaváněla „nakupováním“ hlasů a tedy politickou korupcí.

Je myslím dostatečně zřejmé, že pokud ve středu nedojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny a novým volbám v září, čeká nás další období nestability a nejistoty, spojené v krajním případě se střídáním až tří vlád. To vše bude spojeno s rostoucími politickými konflikty. Už teď se na Českou republiku začínají naši sousedé dívat s obavou, jakým směrem se vůbec vydává náš demokratický politický systém. Už teď jsme zemí, kde se v celé Evropě nejčastěji střídá předseda vlády. Ujíždí nám vlak účasti na formování další podoby evropské integrace, přijdeme o seriozní zahraniční investory.

Ještě je čas zareagovat správně. Využít možnosti, spolehlivě dané Ústavou a urychlit nové volby. Učiňme to dřív, než budou spáchány další škody.