Ani jedno z nich však nepřináší nové návrhy, které by pomohly uprchlickou krizi zastavit, a pomoci tak těm, kteří dnes strádají a umírají. Řešením není povinné přerozdělování, po kterém usnesení volají, ale musí se nacházet tam, kde se problémy rodí.

„Ani jedno z těchto usnesení jsem nepodpořila. Přesto si myslím, že Česká republika by pět tisíc uprchlíků měla přijmout, a to dobrovolně. Máme volné kapacity a jsme schopni zajistit i bezpečnost. Naši občané musí mít jistotu, že uděláme vše pro jejich bezpečí, ale zároveň se budeme chovat odpovědně. Je to náš závazek solidarity nejen evropský, ale především obecně lidský. Povinné kvóty jsou však pro mne nepřijatelné,“ zdůvodnila svůj postoj europoslankyně Michaela Šojdrová.

Upozorňuje na situaci, kterou v oblasti přílivu uprchlíků Česká republika již zažila v době války v bývalé Jugoslávii a krize v Kosovu v průběhu 90. let.