Dnešní svět se nachází ve stavu, kdy se mezinárodní právo překrucuje a interpretuje se ryze účelově. Je to agonie systému, založeného na vykořisťování slabších, který se prokazuje být vyčpělým a dlouhodobě nefunkčním. Prosakuje z něj lež, faleš, licoměrnost a nestoudná arogance moci, zejména hospodářské a vojenské. Ale tato moc je spíše jen fata morgánou, přeludem, klamem a zdáním.

Hospodářská síla západu totiž upadá geometrickou řadou. I západní vojenská moc je postavená na hliněných nohách, jak se ukazuje dlouhodobými neúspěchy politicky neudržitelných tažení na Afghánistán, Irák, či Libyi.

Proto se i v případě nároku na sebeurčení národa projevuje onen dvojí metr, kterým se měří lidská práva v globalizovaném světě. Jen hegemon může rozhodnout, komu přísluší právo na sebeurčení a komu nikoliv. Jediným kritériem při tom není norma mezinárodního práva, jak by se chtělo zdát, ale účelovost a geopolitický záměr.

Propagandistický aparát se pak již postará o to „správné vysvětlení“ a o patřičné argumenty. Veřejné mínění je patřičně formováno důmyslným aparátem sdělovacích prostředků. Spravedlnost v tomto světě nemá šanci na přežití. Příkladem může být vyhlášení nezávislosti Kosova, která byla přijata velkou částí mezinárodního společenství téměř bezvýhradně, zatím co vůle obyvatel Krymu, Luhansku a Doněcka je zcela ignorována, zatracována a účelově považována za projev ruského iredentismu, expansionismu a imperialismu.