Rychlé závěry a zvlášť ty, které říkají „zakázat“ „omezit“ nebo „zregulovat“ ve mně spustí určitý majáček obezřetnosti. Tím netvrdím, že by veškeré zákazy a regulace byly špatné. Pakliže se ale shodneme na tom, že třeba takový lékař by měl řešit nikoliv následky, ale příčinu, analogicky vyžadujme totéž od našich zákonodárců v rámci zlepšování životního prostředí či lépe – vyžadujme to od sebe sama. Určitě je dobré na tak citlivé téma, jako je ochrana životního prostředí, nahlížet hned z několika stran.

Dovolím si malou vsuvku – navzdory řádění oligarchů, kdy nejvýraznějším je koncern Agrofert – jsme překvapivě zemí s vysokým podílem ekofarem v EU a to celých 14,5% obdělávané půdy (zdroj svaz PRO-BIO 6/2019). To je dokonce víc než v sousedním Německu či Rakousku. To není vůbec špatné!

Kdybyste ale celou problematiku řepkových polí rozklepali na atomy, projdete si dnes všeobecně známými poznatky, jako třeba tím, jak zrádnými dotace jsou anebo jak je nebezpečné zvýhodňování jednoho sektoru na úkor jiného a zjistíte, že celý náš problém se suchem má kořeny až někde v kolektivizaci, v těch obrovských lánech, které byly před desítkami let ukradeny komunisty.