U nás v Hradci máme už snad téměř vše, co k životu potřebujeme. Kdybych měl však říct, kde máme (a to nejen v Hradci) rezervu, je to právě způsob, jakým se k sobě chováme. Moderní autobusy budou dokonale sloužit svému účelu teprve tehdy, až pustí sednout mladší staršího a zdravý nemocného. Městem cyklistů se hrdě můžeme nazývat až se k sobě cyklisté, chodci a motoristé budou chovat ohleduplně. A nejlepším místem pro život nebudeme dřív, než za našimi psy bude zůstávat čistý chodník. Pro mě osobně tohle nejsou nepodstatné detaily.