Zpočátku, počátkem devadesátých let, vznikaly opět rodinné firmy – dědové či otcové po vrácení toho, co z jejich předúnorového podnikání ještě zbylo, se s chutí pustili do nového podnikání. Vznikaly tak opět rodinné pekárny, zemědělské farmy atd. Někde, z důvodu stáří, zaučovali i své vnuky a vnučky. Nebylo snadné začínat znovu – změnila se technologie, vrácené prostory byly často neudržované, pracovní morálka zaměstnanců byla poznamenána lety socialismu a kdo nechtěl rodinu svým podnikáním ohrozit, bral si půjčky velmi opatrně. Přesto všechno optimistická nálada začínajících živnostníků a drobných podnikatelů dodávala lidem sílu k překonávání obtíží. Ten optimismus z podnikání se v posledních letech vytratil. Každý živnostník vnímá současnou situaci jako téměř nepřátelskou vůči nim. Ti starší, kteří ještě zažili Vítězný únor 1948 a následující roky, srovnávají přístup státu a úřadů tehdy a teď. Po únoru byli nálepkování jako vykořisťovatelé a nepřátelé dělnické třídy. V tažení vládnoucích struktur proti živnostníkům podporovali mezi lidmi závist a udavačství. Jen málo občanů nepodlehlo mediální manipulaci a všemožným formám propagandy a uvědomovalo si, že se ztrátou svobody  a soukromého majetku živnostníků se připravují i o poslední zbytky svobody své.

Toto vše se začíná projevovat  v politice nyní vládnoucích stran. Od listopadu 1989 nebyla střední třída v tak obtížné situaci, jako je nyní. Od státu nemohou živnostníci a drobní podnikatelé očekávat v přístupu žádnou změnu, téměř jistě bude další zhoršování jejich postavení pokračovat. Soukromníci mají, chtějí-li se ubránit, jen jedinou šanci – musí držet při sobě, bojovat za své přežití společně. Mají na své straně obrovskou výhodu – jsou ve stálém kontaktu s reálným životem, prakticky v každé, i malé obci, mají své zastoupení. Znají proto dobře potřeby obyvatel v jejich regionu, vyslechnou jejich radosti i stesky a vědí tedy, co je trápí. Je všeobecně známou skutečností podíl živnostníků na celkové zaměstnanosti, jakož i finanční přispění do státního rozpočtu. To jim dává nejen právo hájit své zájmy, ale přímo povinnost být i oponentem velkokapitálu a všech těch, kteří střední třídě nepřejí nic dobrého. To je možné jen  ve stavovské politické straně, neboť nikdo nemůže  lépe hájit zájmy soukromníků, než oni sami. Také svobodné podnikání je zárukou svobody  a demokracie nejen pro ně, ale pro celou společnost. To by si měl uvědomit každý občan, protože v podstatě každý, kdo chce rozhodovat sám o sobě a svém majetku, je soukromník. Zdá se, že by to mělo být přirozené, ale v naší zemi to zatím nefunguje tak, jak by bylo třeba. Je přece proti zdravému rozumu, že lidé, kteří dokáží nést odpovědnost za sebe i své rodiny a případně i za své zaměstnance, dají osud svých firem do rukou politiků, a to třeba za guláš, pivo, růži či koblihu. Dají tak moc lidem, kteří politiku mají jako zdroj k zbohatnutí a je jim po volbách jedno, komu co slíbili a snadno zvednou ruce i pro zákon, který poškodí ty, kteří jim ten madát dali.  Argumenty, že podnikatel a živnostník je apolitický a že politika je svinstvo, nahrává těm, kteří se politikou živí a záleží jim pouze na své kapse. Nenechte tedy rozhodovat o výsledku své práce jiné, vždyť podnikatelé a živnostnícii byli organizování odjakživa. Měli své cechy, společenstva, komory a i svou politickou stranu. Žádný politik občanské politické strany a ani hnutí, nemůže rozhodovat o profesních záležitostech. Zlepšit pověst českých řemesel a podnikatelů nikdo nedokáže – žádný zákon, žádný úřad, to dokáží jenom podnikatelé a živnostníci sami. Popřemýšlejte – právě teď je ten správný čas, či spíše nejvyšší čas, jít do politiky a volit SAMI SEBE.