Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, neměl jsem touhu vystoupit v této rozpravě. Ale protože již dvakrát tady zaznělo z úst pana poslance Baxi, vaším prostřednictvím pane předsedající, moje jméno a poprvé při obstrukčním jednání a navrhování nových bodů programu s dokonce nehoráznou poznámkou, že návrh rozpočtu, který je předložen vládou, je pomstou Antonína Staňka regionálním divadlům za to, že skončil ve funkci. Dnes opět nebylo opominuto zmínit, že rozpočet, který nemyslí na regionální kulturu, je z pera bývalého ministra kultury.

Tak kdybych dnes mlčel, musel bych připustit, že to, co pan poslanec Baxa, vaším prostřednictvím, pane předsedající, říká, je pravda. Vy víte, že zde nevystupuji často, tak vás ujišťuji, že i mé vystoupení bude opět jenom věcné a racionální.

Jednání o státním rozpočtu bývá buď věcnou kritikou, nebo vhodným bičem na vládní koalici, jakoukoli, protože od toho je opozice, aby kritizovala věcně a racionálně, ale může být i způsobem, jakým si můžeme vyřizovat nějaké osobní účty. A tady si myslím, že je to zbytečné. A přemýšlím o tom, kam zařadit vystoupení pana poslance Baxy, a v jednom mám jasno: S věcnou kritikou to nemá nic společného. První čtení státního rozpočtu není o kapitolních jednotlivostech, ale přesto mi dovolte, abych uvedl několik skutečností. V roce 2019, resp. 2018, když se připravoval státní rozpočet, tak stejně jako pan ministr Zaorálek i já jsem do vyjednávání o státním rozpočtu a rozpočtu pro resort kultury vstupoval v době, kdy jeho podoba byla již navržena mým předchůdcem. Rozhodně jsem však nikdy nekritizoval a dokonce ani tady z poslaneckých lavic nepadala kritika na toho, kdo ten rozpočet v té první podobě připravil. Je to většinou rozpočet připravený úředníky Ministerstva kultury, kteří vycházejí z dlouhodobých perspektiv, a tento rozpočet pak během celého projednávání dostává zcela jinou podobu než ve které je v té první fázi předložen.