Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Přesto, že mě svrběl jazyk, tak jsem se do těch přestřelek faktických připomínek zatím nezapojil, protože bych chtěl k tomu daňovému balíčku za prvé vystoupit několikrát, protože jsou tam důležitější věci - o těch budu mluvit teď. Pak tam jsou méně důležité, nebo věci, které jsou také důležité, ale tolik se netěží veřejné rozpravě.
Já jsem rád, že dnes vedeme ideový spor. Když se podíváte do našich lavic, i když dneska jsme v polovičním počtu, tak my všichni, poslankyně a poslanci občanských demokratů jsme byli zvoleni mimo jiné s významnou částí, ekonomickou částí našeho volebního programu, ve kterém jsme navrhovali a s tím jsme oslovili voliče, že prosadíme zrušení superhrubé mzdy, což je technikálie. Ale že prosadíme daňovou sazbu 15 % z hrubé mzdy. S tím jsme kandidovali, s tím jsme v říjnu roku 2017 byli všichni zvoleni. My jsme ten slib přetavili do návrhu zákona, který vám byl rozeslán asi 8. srpna roku 2018. Od té doby se to v prvém čtení, nebo nedostalo se to ani v prvém čtení na plénum Poslanecké sněmovny.
Pak budu citovat i z důvodové zprávy, nebo resp. ze stanoviska vlády, negativního stanoviska vlády. Musím říct, že někdy s úsměvem, někdy se smutkem, čtu komentáře i významných komentátorů, kteří říkají: patnáctiprocentní sazba projde díky tomu, že ODS změnila názor, tak si připadám, že žiji v blázinci. My s tím kandidujeme, prosazujeme, teď jsme pár hodin před hlasováním, kde máme šanci - uvidíme, jak to dopadne, ten svůj program prosadit. A někteří píší, že jsme změnili názor. Já tomu vůbec nerozumím, když pořád říkáme to samé. Jestli někdo změnil názor, tak to byl Andrej Babiš, paní ministryně financí a významná část vlády, to znamená za hnutí ANO. A mně to nevadí, pokud se přikloní k našemu návrhu, který dlouhodobě prosazujeme.
Tak jenom na vysvětlenou, že po nás někdo - odpovím na dotazy: podpoříte ten návrh poslance Andreje Babiše. A já jsem často reagoval otázkou: Fakt se mě ptáte, jestli podpoříme svůj vlastní program? Opravdu? A pokud se (nesrozumitelné) ano.... Není to úplně překvapivé. Podpoříme vlastní program. V té rozpravě, která zatím proběhla, a je legitimní, a nikoho nebudu kritizovat za to, že mají jiný názor, spíš budu polemizovat s tím názorem. Ne kritizovat toho držitele toho názoru. Jsme slyšeli různé pohledy. Pohled ze státního rozpočtu, pohledy krajských samospráv, pohledy obecních samospráv a pohledy starostů, hejtmanů, zastupitelů. Já chci nabídnout ještě jeden pohled. Nás nevolí ani státní rozpočet ani krajský rozpočet ani obecní rozpočet, nás volí občané a ti, kteří pracují a podnikají, jsou daňoví poplatníci. Vlastně jsou všichni daňoví poplatníci, protože DPH vlastně platí každý, kdo něco zaplatí. Ti nás volí.
A já bych chtěl v úvodu svého vystoupení mluvit o pohledu daňového poplatníka. Toho, kdo ty daně platí. Na to jsme v té debatě zatím zapomněli. Možná s jedinou výjimkou, krátké faktické připomínky před několika málo vteřinami. Diskutujeme tady dlouhodobě dva možné přístupy, jak snížit daně ze závislé činnosti. Jeden, který tady marně prosazujeme mnoho měsíců, velmi často ruku v ruce s ostatními opozičními stranami, je zvýšení základní slevy na poplatníka. Je to od roku 2008. Ty argumenty jsme slyšeli x-krát. X-krát vládní většina včetně Jana Hamáčka, hlasovala proti. To chce jenom připomenout. Minimálně šestkrát nebo sedmkrát jsme o tom hlasovali v různých zákonech za uplynulých dvanáct měsíců.
Sociální demokraté, kteří dnes pro to horují - a já jsem rád, nepřijdou na mikrofon a řeknou: Omlouváme se vám, kolegové z ODS, my jsme to už měli dávno podpořit ten váš návrh na zvýšení základní slevy poplatníka. Teď vám to docvaklo, tak budeme rádi, když se na tom dohodneme. A to je princip, že všem snížíme daňové zatížení stejně v absolutní částce. To je legitimní princip. Náš návrh, který je v tom tisku 254, který si osvojil, přivlastnil, okopíroval, použil jako inspiraci Andrej Babiš, snižuje daňové zatížení všem zaměstnancům stejně, ale relativně. Tzn., v procentech. To jsou dva přístupy, oba dva jsou relevantní, a o tom veďme debatu, případně ideové spory.
Já jsem po paní ministryni chtěl písemně v interpelaci, aby mi řekla, jak došli k číslu, kterým odhadli výpadek veřejných rozpočtů, který se pak dělí zhruba 60 % stát, 8,92 kraje a 25 % obce. Paní ministryně financí mi poslala takovou obecnou odpověď, že to vychází ze studie, která jim to namodelovala. S tím jsem se nespokojil, tak jsem paní ministryni požádal pěkně písemně, abych tu studii obdržel. Poměrně nepřekvapivě jsem dostal odpověď, že taková studie neexistuje, ale počkejte, ale Ministerstvo financí vycházelo z údajů, které si zadalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, já se omlouvám, tu firmu jsem zapomněl název té firmy, není důležitá, a paní ministryně financí mi tu tabulku poslala. Mám ji tady. Je to žluto-bílé, nevím, jestli to dělalo Ministerstvo financí, nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, a ta je podstatná do té debaty. Ta rozděluje naše zaměstnance podle příjmů a říká, kolik procent zaměstnanců je v které příjmové skupině. Tak bych poprosil své levicové kolegy, aby tady nemluvili o tom, jak podporujeme ty nejbohatší a ty milionáře, protože pokud vezmu, já nevím, kdo tu hranici stanovuje, 100 tisíc, 90 tisíc, řekněte si nějakou částku. Tak třeba 90 tisíc. Nad 90 tisíc má příjem 1,6 % zaměstnanců. 1,6. Nad 100 tisíc je to už jenom 1,04. A tak bych mohl pokračovat. Jsou to čísla Ministerstva financí.
Pojďme se společně podívat na střední třídu a zkusme si říct, že střední třída 30 - 60 tisíc. Možná asi můžeme 28 - 67, nebo až 62. Do 60 tisíc pobírá mzdu 93,22 % zaměstnanců. To jsou ti milionáři? To jsou ti bohatí, co si nezaslouží, aby jim zůstalo víc peněz? Ti, kteří mají 60 tisíc hrubého? Dobře, tak pojďme z druhé strany, řekněme si těch 30 tisíc. Do 30 tisíc bere příjem 52 % občanů. I v těch 30 tisících si výrazně poradí. Tak nemluvte o tom, že ten návrh zákona preferuje bohaté a milionáře. Není to pravda. Ano, některé ano. Ale je to výrazně malá skupina.
A zapomněli jsme říct ještě něco jiného. Kdo financuje provoz státu? Ani vláda, ani opozice. Daňoví poplatníci, ti co mají vyšší příjmy, víc odvádějí na důchodový účet, na zdravotní pojištění, na sociální pojištění, ti drží naše systémy veřejných financí, to nejsou žádní milionáři. To jsou ti v té skupině 25 - 55, 30 - 60. Nechci říkat, že mám pravdu, kde tu hranici nakreslit. Ona se nedá úplně nakreslit. Pocit, že jsem člen střední třídy, neodpovídá jenom tomu, jaký mám příjem. Já kdybych je měl charakterizovat, tyto lidi, tak použiji asi tři přídavná jména. Jsou to lidé samostatní, poctiví a svobodní. Samostatní, poctiví a svobodní. A těm chceme pomoci. My dlouhé roky, a nyní se zdá, že vzniká pro tento návrh podpora.
Pan ministr Zaorálek se ptal, proč chceme podporovat ty bohaté. Tak fakt se máme bavit o tom 1 % poplatníků? Nebo o těch 60 - 80 %, kteří vytvářejí základ, naprostou většinu příjmů státu v sociálním, zdravotním pojištění. Já myslím, že to druhé platí. To je ten důvod. Já ve svých úvahách a výpočtech nepočítám s tím a nechci se přít, kolik peněz se vrátí do ekonomiky za týden, za měsíc, za rok, za pět. To nikdo neví. Můžeme si tady říkat, jestli utratí všechno, utratí půlku, něco budou šetřit. Co je špatné na tom, že někdo nešetří? Že peníze investuje třeba dlouhodobě, na vzdělání svých dětí, na zajištění vlastního bydlení, na sociální služby pro své rodiče? My nevyzýváme přece lidi, aby to zítra utratili za nějaké zbytné zboží. My jenom říkáme, že je dobře, aby o těch penězích, já myslím, že je to nadnesené, ale nechci se přít, jestli to je 80 mld. výpadek veřejných rozpočtů, nebo 75, jak psala vláda k našemu návrhu předloni, nebo je to 90, jak někdo říkal letos.
Ale to nejsou utracené peníze. To není špatný výdaj státu, města, či kraje. To jsou peníze našich občanů, těch, kteří dají do toho rozpočtu mnohem více, než je tato částka. Tak nechápu, jak někdo může říct, že to je rozvrat veřejných financí. Rozvrat veřejných financí způsobím především špatnými výdaji.
Co této vládě vyčítám, ale i minulé, za sedm let ekonomického růstu jsme nevytvořili rezervy, jako bychom věřili, že každý rok bude těch 100 mld. daňových příjmů. Jak to bylo v minulých letech automaticky. Podívejte se na rozpočty 2017, 2018, 2019, 2020, a podívejte se na příjmy, a zhruba těch 100 mld. v průměru ročně rostly příjmy státu. Tzn., přibližně stejným tempem rostly o 25 mld. ročně příjmy obcí a měst, a zhruba o 9 -10 mld. obcí a krajů. Díky ekonomické aktivitě, díky ekonomickému růstu a díky tomu, že tito lidé, kteří drží všechny systémy, platili více daní. A zaměstnavatelé větší odvody za ně.
To je odpověď panu ministru Zaorálkovi, proč tento návrh dlouhodobě, trpělivě, neústupně my jako občanští demokraté prosazujeme. Takže neříkejte, že to je pro milionáře. Je to pro samostatné, poctivé a svobodné lidi, které Česká republika potřebuje, bez kterých by kterákoli vláda žádný návrh rozpočtu nesestavila, ať by byla jakákoli rozpočtová pravidla? Ti drží českou ekonomiku a český stát, a těm patří naše poděkování.
Takže to nejsou žádné vyhozené peníze. A já dlouhodobě věřím, a to je ten ideový spor, že nejlíp se o peníze postará občan nebo firma, o něco hůř obec, hůř než obec kraj, a úplně nejhůř stát. Jsou mezi námi jiní, proto jsou v levé spektra, kteří tomu věří naopak, že těm občanům to je třeba nejdřív sebrat, a potom chytrá vláda to nějak přerozdělí. To je ten ideový střet, a je legitimní. A reálně když se podíváte na 30 let České republiky, tak ty společnosti jsou rozloženy zhruba půl na půl. Mezi občany, kteří preferují jeden ideový pohled, a druhý. Proto se střídaly vlády levice, pravice, momentálně vládne vláda levice, která v tomto případě, a jsem rád, aspoň její významná část, nebo významnější část, nebo velká část podporuje náš pravicový koncept, který věří v rozum našich lidí a našich občanů. To je přece základní cíl tohoto návrhu zákona.
Jsou mezi námi tací, a to vidím, kteří nevěří našim občanům, kteří říkají, že stát to ví lépe. Já tenhle pohled sice respektuji, ale absolutně nesdílím. A paní ministryně na to neodpověděla. Já jsem připraven odpovídat, co to udělá pro rodinu, která má 30 tisíc. Mají jedno, dvě, tři děti. Myslím, že je rozumný návrh Marka Výborného zrušit ten limit na daňový bonus, protože to je skutečně pro rodiny, které mají čtyři a víc dětí. Rodiny, které mají tři děti, i při tom snížení daní na ten limit nepřijdou. A byla by to věc, kterou by stát ocenil, tyto rodiny, že mají tolik dětí.
To je rozumný pozměňující návrh, který náš klub určitě podpoří, který má spíš symbolické dopady do státního rozpočtu, ale má velké dopady do morálního ohodnocení těchto rodin a těchto rodičů, a měli bychom to podpořit všichni. To není žádná velká částka. A pak z toho budou mít ty rodiny, které mají tolik dětí, taky odpovídající efekt tomu, o kolik dětí se starají, kolik dětí vychovávají.
Ta čistá úspora je zhruba 5,1 % na daních. Ono je to asi 6,5 - 7 %. My všichni poslanci za ODS jsme rozdávali daňové pravítko. Můžete si ho stáhnout z našeho webu, které vlastně odpovídá těm výpočtům. Tam jsme sice neměli slevy, ale když si poctivě propočítáte slevy, a tím, že je daňový bonus, tak samozřejmě ten příjem, pokud nepočítám limit, ta výhoda je stejná i pro tu rodinu, která má děti a čerpá daňový bonus, který je, dnes to všichni vědí, 1147 Kč měsíčně pro první dítě, 1497 pro druhé, a pro třetí a každé další dítě 1897 Kč měsíčně, což je 24 tisíc korun ročně u třetího dítěte. Takže tam už vidíte ten limit 60 tisíc. V okamžiku, kdy rodič nemá nadprůměrnou mzdu, hrubá je 34 tisíc a něco, tak pokud podpoříme návrh pana poslance Výborného, tak tu výhodu budou mít i tyto rodiny a bylo by to správně.
Nevím, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda, vždycky záleží, kdo bude posuzovat ty argumenty, ale byl jsem 17 let zastupitel města, z toho 12 let radní a z toho osm let primátor. A pro pana poslance Dolínka, ano, byl jsem já hlavní vyjednávač za ODS a Petr Gazdík za TOP a STAN v předminulém volebním období, kdy jsme ani nepředávali, ani neubírali obcím, jenom jsme se pokusili nastolit o něco spravedlivější rozdělení toho koláče. Ano, bylo to bolestivé zejména pro velká města. Jenom připomínám, že v čele všech těch měst stáli občanští demokraté. Přesto jsme to prosadili. Nebylo to jednoduché. Kdo si pamatuje, to J nebo to U, tak prostě se nám to společně podařilo po dlouhé debatě, která trvala snad rok a půl, prosadit. A vlastně to platí dodnes. Dnes se bavíme o kompenzacích pro města a obce a já říkám, proč ne. Pokud to bude krátkodobě. Poznámka k tomu na dva roky. Podle mne to jde, ale já jsem rád, že to tam není. Myslím, že pan prezident nemá přesné informace. Minulý týden se tady radoval, že to je jenom na dva roky. Považuji to za drobný faul ze strany vlády, protože v důvodové zprávě k pozměňovacímu návrhu poslance Andreje Babiše je napsáno, že ten návrh bude platit dva roky, ale v těch paragrafech to není. Podle mne to jde, ale je dobře, že to tam není, ať si rozumíme. Není argument pravdivý, že to tam nejde. Mimochodem, zrušení superhrubé mzdy mělo přestat platit 1. ledna 2015. A taky to šlo. A vy jste ten zákon zrušili.
To jsou podle mne hlavní argumenty pro to, abychom ten zákon podpořili. Teď, co to komplikuje z podhledu občanských demokratů? Nefér taktika vlády, která to spojila, jedno hlasování o sazbách daně z příjmu se zákonem o rozpočtových pravidlech, uvolňováním rozpočtové zodpovědnosti. Důvod, který uvádí paní ministryně, je opravdu úsměvný. Ona říká: Já bych jinak nesestavila návrh rozpočtu pro rok 2022. Já nevím, jestli to paní ministryně neumí sestavit, nebo nechce. Ani nevím, co je horší z těch dvou případů. Ale ten návrh je špatný, já určitě navrhnu v rámci debaty a procedury, abychom o těch bodech myslím 11, 12 návrhu Andreje Babiše, ke kterému se přihlásil pan poslanec Kubíček, hlasovali zvlášť, protože to je fér.
Ale pro ty, kteří se toho bojí a kteří si myslí, že to je důvod, proč snížení daní nenavrhnout nebo nepodpořit, mám dobrou zprávu. Nebavíme se o rozpočtu roku 2021, že ne. K tomu tu změnu zákona nepotřebujeme. My se bavíme o rozpočtu na rok 2011 rok 2022. A dobrá zpráva, že už jej nebude sestavovat tato vláda. Nebude sestavovat rozpočet na rok 2022 tato vláda. A přesto, že bude blbé číslo v zákoně, které umožňuje příliš velký deficit, tak je to jenom možnost kam až může vláda jít. A není to povinnost. A jsem přesvědčen, že ten návrh zákona o rozpočtu na rok 2022 bude odpovídat mnohem více přístupu Německa než přístupu paní ministryně Schillerové. Takže budeme se snažit to hlasování rozpojit, je tam i návrh paní poslankyně Kovářové, který to vlastně taky dává zvlášť, protože (nesrozumitelné). Jakoby ta vláda, resp. hnutí ANO, abych byl poctivý, protože to není vládní návrh, jakoby si říkala, my chceme být pro, myslíme na ty volby, teď to vypadá s našimi levicovými kolegy dosti vážně nebo dosti špatně, oni tady třeba nebudou, tak si najednou po letech vzpomněli na pravicové voliče. Ale zkusme tam nějaký špek, protože víme, že ODS to bude kritizovat, že pro ně je to těžko myslitelné, že něco takového schválí, třeba to neprojde. Myslím si, že to je úvaha hnutí ANO a musím říct, že se pletou. Že prostě tady na tenhle špek jim neskočíme. No a pokud to tak není, tak rozdělme to hlasování, hlasujme o každém problém zvlášť a je to! My rozvolnění rozpočtových pravidel nepodporujeme, ale pokud si mám vybrat, zda je to kvůli tomu, aby paní ministryně Schillerová uměla něco napsat příští rok v červnu, anebo jestli snížíme daně a necháme daňovým poplatníkům 80 miliard, tak já si volím variantu 2, protože vím, že se dá napsat lepší rozpočet na rok 2022 než si plánuje paní ministryně.
Pan ministr Zaorálek nás vyzval, abychom podpořili pozměňovací návrh pana ministra vnitra, prvního vicepremiéra, jak vždycky říkají sociální demokraté, nezapomenou u toho mikrofonu nikdy říct první vicepremiér, všimli jste si toho? První vicepremiér. No takže premiér kašle na nás od prvního vicepremiéra je poměrně zvláštní. (?) Ale já chci panu ministrovi říct, proč nemůžeme podpořit návrh prvního vicepremiéra? Není to jenom o těch sazbách, že by daňoví poplatníci ušetřili méně, tzn. zaplatili větší daně než v tom návrhu ODS, pod který se podepsal Andrej Babiš. Pan ministr vnitra, já nevím, jestli omylem, nebo úmyslně, mj. zvedá daň všem živnostníkům o čtyři procenta, tak se můžu ptát z tohoto místa sociálních demokratů, jestli opravdu těmto těžce zkoušeným živnostníkům v těchto měsících a letech navrhují zvednout daně o čtyři procenta? Ale také navrhují zvednout o čtyři procenta srážkovou daň. Podíl na zisku pro společníky malých eseroček, příjmy z nájmů, které mají majitelé nemovitostí, 15 % srážkovou daň platí ti, kteří pracují na dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti - opravdu všem sociální demokraté chtějí zvýšit daně? Jinými slovy, marketingově říkají: My vám snižujeme daně a pak to napíšou tak, aby státní rozpočet nepřišel ani o korunu. To pak nefunguje. Buď snižuji daně, nebo mám nižší příjmy. Obojí dohromady není možné.
A hle, sociální demokraté přišli na kouzlo základní slevy. Zopakuji otázku pro ty, kteří hlasují za sociální demokracii a kteří dneska to chtějí podpořit a je to dobře, že to chtějí dneska podpořit: Co jste dělali minulý měsíc, před dvěma měsíci, před čtyřmi, před šesti, loni při daňovém balíčku 2020, když jsme to navrhovali? A nejenom občanští demokraté, ale i Piráti a další kolegové z opozičních stran - byli jste zatvrzele proti. Takže ten váš manévr je podle mne jenom obranný a taky doufáte, že neprojde nic. Tomu já rozumím, protože levice má v genech vybrat co nejvíc a pak rozdělovat a dělat dobro za peníze jiných. No ono je to docela populární, kdo by to nechtěl. Já vám odpovím, kdo by to nechtěl. Daňoví poplatníci. Ti fakt vědí lépe, co s těmi penězi udělají. Když se vrátím např. k průměrné mzdě, tak ten kdo bere průměrnou mzdu, tak uspoří podle našeho návrhu 1775 korun měsíčně, což je přes 20 tisíc ročně při průměrné mzdě. Tak pojďme na medián, který je kolem 30 tisíc. Ať njemluvím o průměrné mzdě, protože je pravda, že průměrnou mzdu bere menšina lidí. Medián je 30 tisíc a takový člověk, taková rodina ušetří zhruba 18 500 ročně. Fakt jim to chcete vzít? A pak ať si požádají o dotaci nebo sociální dávku? A vy jim to možná dáte a možná ne? My ne. Takže nemluvte o milionářích, mluvte o těchto lidech, kteří reálně mohou mít vyšší příjmy.
Další problém, který je a který nevím, jestli to všichni vnímáte, já jsem o tom mluvil minulý týden a možná i předminulý týden, ty rozevírající se nůžky mezi příjmy zaměstnanců, kteří pracují pro stát či obecně pro veřejnou správu, a těmi, kteří pracují v privátní sféře. už teď byl rozdíl 4 000 korun měsíčně, pokud mě paměť neklame. To není zdravé pro ekonomiku. A řekněme si: Kdo má jednodušší pozici například v příštím či přespříštím roce, tzn. 2021 či 2022 vyjednat vyšší mzdu?
V privátní sféře, nebo ve veřejné sféře? Za B platí. Reálně, čekají nás těžké ekonomické měsíce, možná roky. Jestli chceme zvýšit příjmy těch - a těch je většina - kteří pracují v soukromé sféře, tak jim snížíme daně. Sníží to tak na ty zaměstnavatele, kteří nebudou muset zvyšovat hrubé mzdy, a současně to zvýší čisté příjmy těch rodin. Co je na tom špatně, milí sociální demokraté? Co je na tom špatně? Zkuste mi to zase říct, jak jste mě vyzývali nesmyslnou otázkou, proč chceme podpořit zdanění těch nejbohatších. Co je špatně na tom, že ti, kteří platí největší odvody a největší daně v tom (nesroz.) 30 a 60 tisíc měsíčně hrubého, že jim nějaké peníze necháme? Co je na tom špatně? Co byste jim poradili, těm, kteří tyto příjmy mají v soukromých firmách a ty firmy si nebudou moci dovolit v příštích letech zvyšovat platy, co byste jim poradili, aby si zvýšili příjmy? Víte, jaká je inflace? Poměrně vysoká. Přes optimistická slova pana guvernéra tak se nějak nesnižuje inflace. Je přes 3 %, to znamená, ukrajuje to reálné hodnoty peněz. Nejsme schopni ani garantovat, že v privátním sektoru se zvýší platy o 3,3 %, aby se aspoň, (kdyby?) byla inflace a zůstala stejná reálná hodnota těch peněz těm, kteří mají průměrnou mzdu nebo mzdu, která odpovídá mediánu nebo mírně nadprůměrnou mzdu. To je cesta, jak jim pomoci. Možná to nevidíte, my to tak vidíme.
Málokdy v tomto volebním období mám možnost takhle pozitivně mluvit. Já z toho mám skutečně radost. Pokud ty daně snížíme, je to určitě dobrá cesta. A bavme se a hledejme kompenzace pro kraje a obce. Určitě řešení existuje, těch cest je několik. Změna rozpočtového určení daní je jedna z nich. Málo se mluví o těch covidových penězích, které přijdou z Evropy, jako by se o tom vůbec nevedla veřejná debata. Vláda možná něco chystá, něco píše, ale podpořme tím investiční aktivitu smysluplných projektů obcí, měst a krajů. To jsou taky peníze, o kterých jsme ještě loni nevěděli, že přijdou. A je to asi sto (nesroz.) v příštích dvou až třech letech. To přesně vykrývá tento výpadek. Já jenom připomenu naši debatu o rozpočtech v letech 2017, 2018 a 2019. Vždy jsme předložili návrh úspor ve výši zhruba 40 až 50 miliard. Za tři roky 150 miliard. Nic z toho vládní většina (neužila?). Jak by se nám dneska hodily? Mohli bychom si dovolil toto snížení bez toho, že bychom museli hledat.
A poslední poznámka, která je velmi důležitá. Velmi často, myslím, že to dneska ctěný kolega Jan Hamáček použil ve svém vystoupení, že se tím zvýší dluh a že jsme rozpočtově neodpovědní. No, kdyby vláda přinesla návrh vyrovnaného státního rozpočtu na příští rok, tak by měl pravdu. My jsme nehlasovali pro půlbilionový dluh v letošním roce a nebude hlasovat pro rozpočet, který má minus 320 miliard. Tak pokud chceme být rozpočtově odpovědní, tak veďme podrobnou rozpravu o každé miliardě deficitu na příští rok. Ctěný kolega Roman Onderka tady řekl, já to mírně parafrázuji, ten rozpočet je úplně špatný, za normálních okolností bych ho vůbec nepodpořil, ale protože jsem vládní poslanec, tak ho podpořím. Já tomu politicky rozumím, ale tam je 320 milionů (miliard?) deficit, který není na straně příjmů, ale na straně výdajů. A o tom se nevede žádná debata v tom veřejném prostoru, jako bychom vzali za své tezi, že každá navržená koruna výdaje státu pro příští rok je správně určena, správně vynaložena a nemůžeme tam ušetřit ani korunu. Tomu nemůže věřit nikdo v tomto sále, že to tak je. Nikdo. Ať už z vládních stran, nebo z opozičních.
Kdybychom poctivě vyčerpali všechny možné rezervy, tak pak se bavme o tom, kolik si můžeme dovolit nechat našim občanům. Já jsem přesvědčen, že si to můžeme dovolit, že budeme mile překvapeni, jak jsou občané odpovědní. Já říkám, ano, neutratí to hned, ale (budou?) investovat do svých rodin, do vzdělání, do bydlení, pro své rodiče. Na tom není nic špatného. Vidím pana poslance Juříčka, který dneska taky vystupoval a v zásadě měl pravdu v tom, že všichni počítáme se statickými čísly. Ono to ani jinak nejde. Všechno ostatní je takové věštění z křišťálové koule, jestli utratí 5 % z toho nebo 10 % nebo... nechme to na těch občanech! Oni si s tím poradí. Netrapte se. Oni ví moc dobře, co se svými penězi mohou udělat.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
