Stanjura (ODS): Kam tak spěcháte, pane ministře?

Dobrý den, děkuji za slovo. Nejprve chci poděkovat panu premiérovi, že k tomuto návrhu zákona svolal politické jednání ještě před tím, než ten návrh odeslala vláda do Poslanecké sněmovny, a myslím, že i ti, kteří na té schůzce byli přítomní, mi potvrdí, že ten návrh na zrychlené projednání vzešel z mých úst. Tím chci dokumentovat, že nechceme nijak bránit rychlému projednání této novely zákona, nicméně už tehdy na tom jednání jsme kladli mnohé otázky, a bohužel jsme do dnes nedostali dobré odpovědi tak, aby ty naše pochybnosti a rizika tohoto návrhu byly rozptýleny.

A pak chci říct, že ten návrh se vlastně skládá ze dvou částí. Vzpomeňme si, v politickém boji to nejdřív bylo anoncováno, že to je zákon, který zlevní mobilní data, a i podle té dnešní debaty vidíte, že ta debata se soustředí na druhou digitalizaci. Bylo by to jednodušší, kdyby to byly dva samostatné body, ale už se stalo, už se s tím nějak vypořádáme.

Takže než se dostanu k té druhé digitalizaci, tak chci říct, že podpoříme jako smysluplné návrhy, které jdou ve prospěch klientů, např. pozměňovací návrh pana poslance Luzara podpoříme, abychom otočili ten vztah a abych, když zapomenu nebo nemám čas, nevyjednal jsem si novou smlouvu, aby nebyla automaticky prolongovaná. Stejně tak podpoříme návrh, aby ve veřejnoprávní televizi, pokud to jenom půjde s technickým a právním omezením, aby byly vysílány filmy v původním znění s titulky. To jsou určitě věci, které jdou správným směrem.

Teď se vrátím k té druhé digitalizaci a ta debata je tak trošku mimoběžná. V té debatě slučujeme dvě různé věci. Uvolnění kmitočtového pásma a přechod na druhou digitalizaci. Ono to spolu částečně souvisí, ale není úplná pravda, že to první si vynucuje to druhé. Já jsem i poprvé, myslím v druhém čtení, byl u toho pan ministr, říkal ta prenotifikace. Ten proces byl zahájen v prosinci roku 2016, kolegyně a kolegové, a do teď, do dneška nebyla schopna Česká republika odpovědět na dotazy. Sama Česká republika si vyžádala, možná je to shoda okolností, že odpoví do 21. května, v okamžiku, kdy už jsme věděli, že bude po třetím čtení. A ty otázky jsou mimořádně závažné a o některých tady mluvil pan poslanec Pilný. Trošku zapomínáme, a ti, kteří tak vášnivě obhajují tuto novelu, tak vlastně zapomínají zmínit ten fakt pro spotřebitele. Nucená výměna televizorů, nucená, ne přirozená. Přirozená je to, kdo se rozhodne, je to nějaké procento lidí, kteří si obnovují každý rok televizi. A samotné Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém podkladovém materiálu v důvodové správě odhaduje tyto náklady na pět miliard korun. Všichni, kteří tady hřímají a říkají: My jsme pro to, aby to bylo bezplatně, tak trošku zapomínají říct, že k tomu ty naše domácnosti budou muset investovat mimo přirozenou výměnu televizoru pět miliard korun, a ptejme se, zda to opatření je sociálně citlivé nebo necitlivé, které domácnosti s tím budou mít větší finanční problém a které ne. Myslím, že ty odpovědi jsou poměrně jasné a nemusím si na otázky, které jsem pokládal já, sám odpovídat.

Nebudu číst těch 17 dodatečných dotazů, které dostala Česká republika, všechny, jenom některé a hodně se to točí kolem těch případných kompenzací. Jedna, která mě zaujala. Mohl byste, prosím, poskytnout doklady prokazující neschopnost soukromých společností financovat technologický upgrade ze svých vlastních zdrojů, které by dokazovaly selhání trhu?

Jinými slovy, je pochybnost, zda ty kompenzace být mají. A Česká republika bude dokládat, že soukromé společnosti nejsou schopny z vlastních zdrojů a z vlastních rezerv ufinancovat. Škoda, že ty odpovědi nemáme k dispozici, na všechny otázky. Je to opravdu škoda.

Pan poslanec Pilný, pokud se nepletu, se ptal, co se stane, když ten zákon schválíme a notifikace nebude schválena. Myslím si, že vy, kteří ten zákon chcete podpořit, dáte do ruky silnou zbraň společnostem, které řeknou: Byl schválen zákon, v tom ty kompenzace byly uvedeny, nám je v zásadě jedno, jestli jste to v Bruselu notifikovali nebo ne, my jsme ty náklady podle platné legislativy uplatnili a je spravedlivé, aby je zaplatil stát. Toto hrozí. Ať už to je formou arbitráží nebo soudních sporů. Toto reálně hrozí a já bych se chtěl pana ministra zeptat, jaký má připraven scénář, pokud ta varianta nastane. Já neříkám, že nastane, nebudeme to rozhodovat ani my, ani vláda, ani Sněmovna, ani Senát, bude to rozhodovat Evropská komise. Ano, můžeme být optimisté, řekneme, všechno nám schválí, není problém.

Chci připomenout rovněž velmi důležitý zákon, který jsme projednávali v této Poslanecké sněmovně, a to byl nový loterijní zákon. A vzpomeňme si, že jsme přerušili projednávání tohoto návrhu zákona ve druhém čtení a trpělivě několik měsíců jsme počkali na výsledek notifikace, která byla v zásadě pozitivní, nicméně některé podmínky jsme museli ještě v rámci druhého čtení načíst, ty se načetly a ten zákon byl schválen.

Tady najednou slýcháme dvě věty, které podle mě jdou proti sobě. Ministerstvo průmyslu, jeho čelní představitelé, říkají, nebojte se, bez notifikace nebude vyplacena žádná veřejná podpora. A já jim věřím, ono to ani jinak nejde. Ale současně, když navrhneme, abychom tuto podmínku dali do zákona, tak zcela nelogicky z mého pohledu je Ministerstvo průmyslu proti. Já tady postrádám logiku. Je to správně, ale v zákoně to mít nemusíme. Nebo nemáme, dokonce. A jsme proti tomu, abychom to měli v zákoně. To je ale zvláštní.

Chtěl bych se zeptat pana ministra, protože já souhlasím s tím, že probíhá konkurenční boj. A každá z těch skupin hájí své obchodní zájmy. Já myslím, že to je legitimní, ale my bychom měli být od toho, abychom ten zápas nechali na nich. Abychom zákonem jednu skupinu neupřednostnili vůči druhé. Pak je to férový zápas, který probíhá, každá z těch skupin argumentuje svými obchodními zájmy resp. ty argumenty odpovídají (nesrozumitelné) zájmům a není na tom nic špatného. Jenom bychom neměli podlehnout tomu a v tom souboji my zákonem to rozhodnout a přidat se na jednu nebo druhou stranu. Oba přístupy, jen jedna nebo druhá strana, považuji za chybné.

Velmi častým argumentem je, že musíme zaplatit souběžné vysílání. Tak dejme tomu, že ten argument je správný. Já se chci zeptat, kdo prověřil, na základě čeho určil, jak dlouho bude souběžné vysílání. Je samozřejmě úplně něco jiného platit náklady za souběžné vysílání rok anebo čtyři. To mně přece každý přizná. Takže druhý konkrétní dotaz na pana ministra, od kdy vlastně vy budete kompenzovat náklady za souběžné vysílání, od kterého data, když máme koncové datum? A kdo prověřil, jestli by nestačila poloviční nebo třetinová doba na souběh a prověření technické připravenosti? Já za sebe říkám, že neznám odpověď, jestli čtyři roky jsou správné číslo. Ale očekával bych, že to někdo prověří, je k tomu nějaká technická analýza. Vím, že to je poměrně složité čtení, ale každý klub si najde někoho, kdo je schopen i ty složité technické problémy prostudovat a říci, ano, myslím si, že ta doba souběhu je v pořádku, nebo myslím si, že je příliš dlouhá. Nebo nakonec může říct, zdá se mi, že je příliš krátká.

Vzhledem k těm dodatečným nákladům a vynuceným nákladům ze zákona pro domácnosti ve výši pět miliard se chci zeptat pana ministra, proč jsme nevyužili ten dvouletý odklad. Mluvíme o 30. 6. 2020, souběžně ve všech podkladových materiálech, že členské státy mohly požádat o odklad až do roku 2022. A je to úplně jednoduchá logika. Pokud bychom ode dneška na to měli pět let, tak ta přirozená výměna televizorů zasáhne víc domácností než když na to budeme mít tři roky. To znamená, vynucené náklady by nemusely být pět miliard a mohly by být nižší. Takže se chci zeptat, proč jsme toto nevyužili. Pokud ano, kdo byl proti, protože nemusím mít všechny informace.

Pak se chci zeptat pana ministra, určitě zná ten dopis s těmi 17 dotazy, jestli ty odpovědi jsou už připravené a proč je nemáme k dispozici. Pan ministr se tváří, jako by ten dopis neviděl, fakt nemám rád takové divadlo, já vám ho klidně předám, mám tu jednací číslo a jestli chcete, já to klidně na mikrofon přečtu, nechtěl jsem zdržovat. ... (nesrozumitelné) já jsem nikdy neslyšel o žádném dopise.

Tak první. Bereme na vědomí, že maximální a minimální výše dosud nejsou stanoveny. Můžete však upřesnit podmínky pro udělení maximální výše subvence? Jaká je očekávaná maximální částka na jednoho příjemce? A teď bych mohl citovat, jestli jste prověřili, zda by to nemohly soukromé subjekty zafinancovat z vlastních zdrojů. Mluví se taky o tom bezplatném prodloužení licencí, o kterém mluvil některý z mých předchůdců. A nepřipadá mi korektní hlasovat před tím než Česká republika odpoví. Nevím proč. Řekli jsme si, že je to priorita. Pan premiér, já jsem mu za to poděkoval, k tomu svolal politická jednání. Hospodářský výbor zcela mimořádně zasedl ještě před prvním čtením, aby to prodiskutoval. A naše ministerstvo napíše: Prosím vás, dejte nám odklad do konce června. Tak je to priorita? Dělá se na tom? Máme ty odpovědi hotové nebo nemáme? Mně to přijde divné. Když je to taková priorita a od prosince, dneska jsme 24. května a nebyli jsme schopni odpovědět na dotazy Evropské komise. Co tam dělají vaši lidi, pane ministře? Já nevím.

Rizika dodatečných nákladů pro domácnosti jsou vysoká. Dokonce jsou vysoká rizika i v tom, že stát právě díky této schválené (nesrozumitelné) bude muset kompenzovat náklady například v případě prohraných arbitráží nebo soudních sporů. A chtěl bych slyšet ujištění, že vláda pro tento scénář má řešení a jaké. A potom jenom, abychom řekli: Budou kompenzace, ale občané to nezaplatí. To je hluboký omyl! Odkud se budou platit ty kompenzace? Ze státního rozpočtu. Z daní, které odvedou občané a firmy! To nejsou žádné nějaké virtuální vládní peníze. A jak se ptá Evropská komise, my ani nevíme, kolik bude maximální výše... Co ale víme, a to víme zcela jistě, že tu případnou kompenzaci zaplatí daňoví poplatníci. Možná to neuvidí, jak říkal Marek Benda: Nebudou to mít u sebe na složence. Ale reálně si to zaplatí. Místo jiných výdajů státního rozpočtu bude tento. Tak neříkejme, že to je bez nákladů pro občany. Není to bez nákladů!

Myslím si, že je rozumné počkat na tu notifikaci. Pokud říkáte, že ne, berete na svá bedra rizika spojená s tím, že ta notifikace nedopadne dobře. Případně, že budeme muset novelizovat ten zákon. Já jsem uváděl příklad loterijního zákona, kdy jsme museli zapracovat nějaké drobné změny zákona. Neříkám, že byly zásadní, ale vzpomeňte si, pak se načítaly ve druhém čtení, pak je Poslanecká sněmovna schválila a nemuseli jsme ten zákon novelizovat. Tady to samozřejmě hrozí. A tu klíčovou otázku tady vznesl budoucí pan ministr financí. A tu bych tedy položil panu ministrovi jako poslední z mého vystoupení. Kam tak spěcháte, pane ministře, když žádné prodlení reálně nehrozí? Možná spěcháte k tomu, abyste již začal platit kompenzace za to duální nebo zkušební vysílání, jak to budeme nazývat.

Děkuji za pozornost.