Děkuji za slovo. Začnu tím, k čemu jste mě vyzval. Jménem našeho poslaneckého klubu potvrzuji to, co v rozpravě zmínil pan doc. Svoboda. Navrhujeme, abychom prodloužili nouzový stav o osm dnů do pátku 27. listopadu za určitých podmínek. A ty podmínky, k těm se dostanu. Já se od rána snažím poslouchat tu rozpravu a myslím, že ji nevedeme správným směrem. I tady pan místopředseda říká, hlavně, abychom řekli o kolik dnů - třicet, čtrnáct, deset, osm, čtyři. Ale podle mě to není podstatné. To není to, co tu veřejnost zajímá. Veřejnost zajímá, jaká opatření budou platná a čím se budou muset řídit. A čím víc to pochopí, tím se budou řídit dobrovolněji a tím méně bude kontrol, vynucování a kontrol dodržování těch (nesroz.).
Kdyby vláda to myslela poctivě. Kdyby to vláda myslela poctivě, nevím proč tak oblíbené domácí zvíře bylo použito pro tak nepopulární věc jako barevnou tabulku. Chudák pes, jak k tomu přišel. Ale pokud si to dobře přečtete, je tady pan ministr zdravotnictví, tak já jsem pochopil, ať bude kterýkoliv stupeň, tak vláda chce nouzový stav. I kdyby byl stupeň jedna. Tak jakou logiku má žádost vlády o třicet dnů? Pan ministr zdravotnictví se domnívá, že budeme pod stupněm jedna do třiceti dnů? Nebo co to je za hru? Kdybych měl brát tu barevnou tabulku vážně, tak vláda nám říká, že tady bude tak do konce jara, možná do začátku léta, nouzový stav. A o tom tady nikdo z vlády nic neřekl.
Já chci upřít pozornost k těm opatřením, protože to je podle mě mnohem důležitější. A pokud je mají lidé respektovat, a to bychom si samozřejmě přáli, tak musí mít nějakou logiku a ti lidé musí pochopit tu logiku. A nesmí být nespravedlivá, i když úplná spravedlnost neexistuje. Tak vláda zřejmě miluje velké, velké obchodníky. Nemohu si zajít koupit knihu do svého oblíbeného malého knihkupectví. Nemohu. Vláda mi to zakázala. Ale mohu si ji koupit v hypermarketu. Nemohu si jít koupit obuv do malého krámku s obuví, kde jsem zvyklý nakupovat, to mi vláda zakázala, mohu si tu samou obuv koupit v hypermarketu. Nemohu koupit hračky ve svém oblíbeném hračkářství, mohu si je koupit v hypermarketu. Nemohu si jít vyzkoušet oblečení k tomu, kdo kupuje a vozí dobré oblečení, ale mohu si oblečení koupit v hypermarketu. A takhle bych mohl pokračovat. A pak fakt chceme, aby to lidé pochopili? Co to je za přístup?
Jedna z těch podmínek pro to, abychom podporovali prodloužení nouzového stavu, je, aby vláda vlastně ihned otevřela malé provozovny, malé obchody, služby, servisy za stejných režimových opatření, jako to mají velké. My pro ty malé nechceme lepší podmínky, měkčí podmínky, méně nařízení, která musí dodržovat jejich zákazníci, chceme stejné. Mám pocit, že nikdo z vlády nebyl v těch posledních týdnech a měsících jako normální občan nakupovat. Jestli tohle má být boj proti tomu, aby se lidi shromažďovali na jednom místě, tak jste v těch obchodech nikdy nebyli. Skutečně si myslíte, že v těch hypermarketech se dodržuje rozestup dva metry? Byli jste tam někdy v pátek nebo v sobotu? Ne ve vládní limuzíně, ale tak, aby vás nepoznali, v civilním oblečení. Opravdu si myslíte, že to tak je? V tom malém obchodě se to zajistí mnohem lépe než v tom velkém. Mě to nijak netěší, ale vidím reálný stav věcí a chci o něm mluvit. A pan ministr zdravotnictví ať mi vysvětlí, jaký je rozdíl, když by měli stejná opatření, malý nebo velký. Ještě bych pochopil, kdyby, jak to včera říkal pan ministr průmyslu, obchodu, dopravy a nevím ještě čeho, ale určitě ne podnikatelů a podnikání, v tom doplňkovém prodeji, velké obchody mají nárůst tržeb jenom o 5 %, ale v těch miliardových obratech, jak ti malí by byli šťastní, kdyby se o těch 5 % mohli podělit a stejně by ta nařízení dodržovali, jako je dodržují ti velcí. Nestavme rozdíly a nestavme velké proti malým, potřebujeme oboje.
Ministři zdravotnictví se mění poslední dobou tak často jak radní na orloji. Každý nový ministr řekne, že chce zlepšit komunikaci, aby vláda mluvila jednotně. To je správný cíl. Ale včera začalo platit kontroverzní, podle mě úplně nepochopitelné, opatření jeden zákazník na patnáct metrů čtverečních, včera to začalo platit, včera ráno a ten samý den ministr průmyslu, dopravy, obchodu a nevím čeho řekne: já navrhnu v pátek, aby to bylo jinak. Jsme normální? Ta vláda si z nás dělá legraci. A za hodinu vystoupí ministr zdravotnictví a říká: já jsem proti. A ministr průmyslu řekne: a já jsem pro. A co si z toho mají vzít ti občané? Zavřeli jste v neděli obchody, prý, aby se lidi neshlukovali. No, tak se jich shlukuje víc v pátek a v sobotu. Načež přijde ministr průmyslu, dopravy a nevím čeho se správným návrhem, že otevřeme v neděli. Já myslím, že za chvilku nikdo nebude vědět, kdy je ten obchod zavřený, půjdete do obchodu a buď nakoupíte, nebo ne. A ministr Havlíček vám zdůvodní, že je to vlastně dobře, že to tak mysleli vždycky, nikdy nepřizná žádnou chybu. To fakt nemá žádnou logiku a těžko můžeme chtít po lidech, aby tomu porozuměli. A když tomu porozumí, tak to budou dodržovat. Ale tenhle zmatek, který nekončí výměnou ministra zdravotnictví, jenom pokračuje. Už o tom někdo mluvil, myslím, že některý z předřečníků, zase - logika: do kostela na bohoslužbu může dneska patnáct lidí, když to vláda uvolnila, ale když v tom samém kostele uděláte koncert, tak jich může padesát. Pane ministře, mohl byste mi to zdůvodnit? Jaký rozdíl je, když tam jsou věřící a modlí se v padesáti? Tak je to menší riziko, než když je tam padesát návštěvníků koncertu? Skutečně? A takhle bych mohl pokračovat. A proto chci, abychom naši debatu víc směřovali k těm konkrétním opatřením a konkrétním krokům. Vláda prý proto, aby se lidé neshlukovali, omezila úřední hodiny na úřadech. Co to reálně znamená? Že ti, kteří musí vyměnit řidičák, občanku, dopravní značku, mají menší šanci, mají už jenom, myslím, deset hodin týdně. Takže jaký bude výsledek? Těch lidí tam bude víc. Jedno za druhým. Nejvíc mě tedy mrzí, že opravdu vláda plánuje nouzový stav někdy do konce jara. Jinak to není možné, jak jinak máme tu tabulku chápat?
Vraťme se k těm kompenzacím. Vláda nějaké kompenzace spustila, jedny jsou správné a jiné jsou nedostatečné. Já jsem o tom mluvil minulý týden, když jsme hlasovali o kompenzačním bonusu. Živnostník, který má zaměstnance, nebo společník malého eseróčka, který má zaměstnance, a takových není málo, může čerpat buď podporu pro sebe, nebo pro zaměstnance. Jednou z našich dalších podmínek pro to, abychom podpořili prodloužení nouzového stavu, je, aby byl umožněn souběh čerpání kompenzačního bonusu a programu ANTIVIRUS. Nestavějme zaměstnavatele proti zaměstnancům. Nenuťme živnostníky a společníky malých eseróček, aby si museli vybrat mezi podporou pro sebe a podporou pro své zaměstnance. Měli bychom taky odpustit odvody živnostníkům, kteří dostávají kompenzační bonus, oni nemohou podnikat, dostanou sice pět set korun na den, když obětují své zaměstnance, to je asi patnáct tisí, ale minimální zálohy tvoří pět tisíc. A vláda bez mrknutí oka tvrdí, že živnostníkům dává patnáct tisíc měsíčně, ale hned jim pět vezme, takže vláda měla říct pravdu, vláda dává živnostníkům deset tisíc. Já vůbec nechápu, když se podíváme například na muzea a galerie, proč by nemohly být opět otevřené za přísných režimových opatření. Nevidím k tomu žádný důvod. I za normálních okolností, pokud znáte například regionální muzea, to nejsou místa, kde je nějaký přetlak návštěvníků. Do obchodu jít můžeme, ale do muzea ne. To se prostě nedá vysvětlit.
Vláda se sice pomalu zlepšuje, ale mám pocit, že jsme v dubnu. Vláda chce něco udělat v listopadu a řekne: my už máme PSA. V listopadu, ne v dubnu nebo v květnu. A ještě tak problematického. Největší zásah do osobní svobody je zákaz vycházení po 21. hodině. Nechci říkat, kdy to bylo na našem území naposledy. Chtěl bych vědět, jaký to má reálný význam. Ve 20.58 ještě mohu chodit po parku za těch podmínek, které jsou v té změně, ale ve 21.05 už ne. A pan ministr ještě vymyslí, že po 21. hodině nesmím ven, ale do 21 mohu nakupovat. A teď má smyšlený příběh, že vlastně když jdu z obchodu, tak jsem neporušil zákaz vycházení. Ale nic takového není pravda. Jediná výjimka je, že jdu ze zaměstnání. Jestli si řekneme, že každý, kdo nakupuje v zaměstnání, že vykonává funkci zákazníka, pak má pravdu, jinak to nemá žádnou logiku. A takové to: já vám garantuji, že policie tam nebude stát, tak proč ten zákaz vůbec je, když to policie kontrolovat nebude. Vůbec tomu nerozumím. Pan ministr říká, že všechno se dělá rychle, v běhu, není čas komunikovat, ale pokud vláda není schopna vysvětlit a zdůvodnit kroky, které činí, nemůže se divit, že kroky nemají důvěru a že společnost je sice plní, ale nerozumí tomu. A čím déle ten stav bude trvat, tím se zvyšuje riziko, že se nakonec opatření plnit nemají, a to by si asi nikdo nepřál.
Já bych vám mohl přečíst, a udělám to tak, věci, které si myslíme, že by vláda měla učinit vlastně bezodkladně. A je spíše k pláči a k povzdechu, že toho vláda od 1. března do 19. listopadu nebyla schopna. Mluvil jsem o tom, aby za splnění určitých režimových opatření byly otevřeny malé obchody a provozovny, za stejných podmínek, za jakých jsou otevřeny velké, aby za splnění určitých režimových opatření byly otevřeny služby, opravny a servisy, aby vláda zrušila zákaz prodeje v neděli, aby přehodnotila to nesmyslné pravidlo jeden zákazník na patnáct metrů čtverečních, aby odpustila odvody živnostníkům, aby umožnila souběh čerpání kompenzačního bonusu a programu ANTIVIRUS, aby rozšířila okruh kompenzací taky pro podnikatele a provozy nepřímo zasažené vládními opatřeními v souvislosti s čínskou chřipkou.
V oblasti školství se situace pomalu zlepšuje. A myslím si, že vláda by měla udělat všechno pro postupný návrat všech žáků do škol i za cenu, že budou přísná režimová opatření, ale hlavně za podmínky, na to nesmíme zapomenout, že budou ochráněni učitelé a zejména rizikové skupiny mezi pedagogy. To je podmínka nutná. Bez toho to vlastně nemá smysl.
V oblasti zdravotnictví by vláda měla zveřejnit plán obnovy fungování zdravotnických zařízení v plném rozsahu, abychom věděli, kdy budou nemocnice moci dělat i to, co dělaly mimo covidovou krizi. Myslím si, že vláda by měla vypracovat, zveřejnit a odůvodnit plán očkování, abychom zase nebyli zaskočeni, že už je vakcína, a my nevíme, jaké společnosti a jak budeme postupovat. Když se podíváme mezi státy, které patří mezi naše spojence, tak tam už existují velmi podrobné plány, které jsou veřejně debatovány a ta veřejnost se s nimi postupně seznamuje a také se s nimi ztotožňuje.
Myslím si, že v kostelech a synagogách by měly být umožněny bohoslužby a náboženská shromáždění opět i za cenu režimových opatření. Myslím si, že to lze udělat. Mluvil jsem o otevření muzeí a galerií.
Vláda by měla zhodnotit provedená opatření. Už jsme asi zapomněli, odkdy máme nouzový stav. Od 5. října! A tehdy, když to vláda oznámila, tak říkala, budeme zveřejňovat postupná opatření a za 14 dní je vyhodnotíme, jak fungují. Od té doby vláda mění ta opatření zhruba tempem dvakrát týdně. To znamená padl ten předpoklad, že po dvou týdnech se vyhodnotí nějaké konkrétní opatření. Když máme opatření od pondělí, od středy, od pátku, od pondělí, od středy, od pátku - a naštěstí ta čísla jdou dobrým směrem - tak vlastně kdo z nás řekne, které to konkrétní opatření zabralo, když jedno platí deset dnů, jedno osm, jedno šest, jedno čtyři. A něco platí zítra a něco bude platit v pondělí a zase příští středu. Myslím si, že tím se vlastně znemožňuje seriózní debata o tom, které opatření více přispělo k potlačení pandemie čínské chřipky a které přispělo méně.
A potřebovali bychom od vlády, už je to skoro dva měsíce, aby udělala a nám poslancům a tím pádem veřejnosti sdělila, 5. října jsme zavedli tohle a platí to do dneška a myslíme, že to má tyto efekty. 8. října jsme udělali tohle. 10. října jsme to změnili. 14. října jsme zavřeli školy. A takhle bych mohl pokračovat. A k tomu vyhodnocení, jak to konkrétní opatření přispělo k tomu cíli, který máme společný.
Myslím si, že souběžně s tím, jaký dopad měla jednotlivá opatření do zdravotního stavu obyvatelstva, do fungování zdravotního systému, tak bychom měli stejným způsobem zhodnotit ta opatření v ekonomické oblasti, jaké negativní dopady měla, jakým způsobem budou kompenzována a jak vláda bude kompenzovat i ty škody, které vznikly.
A pak si myslím, že by vláda toho chudáka PSA měla přepracovat, abychom taky měli informaci, kdy ten nouzový stav nebude potřeba. Tím jsem vlastně začínal, že kdybych měl brát vážně tu barevnou tabulku, tak by tady vláda měla požádat o prodloužení nouzového stavu o čtyři měsíce. Nebo až bude riziko skoro nula? Řekne vláda, že nepotřebuje nouzový stav? Opravdu? Ne, když to bude deset, patnáct, osmnáct, dvacet dva? Já tomu vůbec nerozumím, což by nebylo tak důležité jako to, že tomu nerozumí veřejnost.
Debata a prodloužení nouzového stavu není první. Tam bych ještě pochopil jisté nedostatky ze strany vlády. Tak zkuste si zejména vy, vládní poslanci, vyhodnotit dnešní projev pana premiéra k tak vážné věci. Když řeknu, že to bylo odfláknuté vystoupení, tak jsem velmi tolerantní. Já jsem očekával z úst předsedy vlády přesvědčivý projev, přesvědčivé důvody, proč to vláda potřebuje, dodání naděje našim občanům, stanovení konkrétních cílů, konkrétních podmínek, které mají být splněny. Nic z toho bohužel nezaznělo. Takže opravdu to vystoupení, a to jsem moc neočekával, mě velmi zklamalo.
Vzhledem k tomu, že z těch informací, které požadujeme dlouhodobě, to není žádná novinka - z toho, co jsem formuloval, vláda nesplnila vůbec nic - tak chci říct, že náš návrh, abychom vládě dali osm dnů na to, aby ty podmínky splnila, anebo aby ještě dneska oznámila, to je rozumné, my na tom budeme pracovat, připravíme, tak je to poměrně vstřícný krok ze strany opozice. 30 dnů bianko šek je z říše snů. Myslím si, že i sama vláda si je vědoma, že s tím neuspěje.
Ale vracím se k tomu, čím jsem začínal. To číslo je až na druhém místě. Na prvním místě jsou konkrétní opatření, jejich vysvětlování, zdůvodnění, vyhodnocování. A když se vládě něco nepovede, tak jí přeju tu sílu, aby to přiznala a řekla, máme lepší řešení, omlouváme se, návrh na dva úřední dny nebyl rozumný, lidé se koncentrují na úřadech. Zavření neděle nebylo rozumné, lidé se koncentrují v pátek a v sobotu. To, že jsme zavřeli malé prodejny a velké jsme umožnili, nebylo rozumné. A takhle bych mohl pokračovat. Tak uvidíme, co ještě v rozpravě dneska zazní.
Je mi to fakt líto. Tak důležitý bod. Z ústavního hlediska je nouzový stav zcela mimořádná situace. Podívejte se na ty lavice za mnou. (Ve vládní lavici sedí jen ministr vnitra a ministr zdravotnictví.) To je torzo vlády. Já bych očekával, že tady bude vláda jako jeden muž a jedna žena vysvětlovat veřejnosti, proč je to potřeba, co je třeba udělat proto, abychom to zvládli, a ne že zase, tak oni si něco řeknou, možná si dohodneme nějaké hlasy, uvidíme, co nám na to řeknou komunisté, nějak to prohlasujeme. To je bohužel smutný obrázek naší dnešní debaty.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
