Nejdřív pár politických poznámek a pak k tomu materiálu. Já jsem opravdu čekal velmi dlouho a pouštěl jsem mnohé řečníky. Čekal jsem, kdy vystoupí paní ministryně. Nedočkal jsem se. Nejsem úplně překvapený, to musím říct. Za prvé.

Za druhé. Pan předseda hospodářského výboru nominovaný do funkce ministra financí - před chvílí jsem četl na serverech, že řekl - já jsem lakomý. Já předpokládám, že to nebyla jeho osobní charakteristika, ale starost o veřejné nebo svěřené prostředky. Myslím, že jste to tak myslel, že to nebyla osobní vlastnost. A já bych vás chtěl vyzvat, pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, abyste spolu s námi buď hlasoval pro zamítnutí, nebo pro vrácení k přepracování. Ten zákon je nebezpečný socialistický experiment, který přináší řádově desítky miliard nesmyslných výdajů. Protože když budeme mluvit o krajích, které se potýkají s vyloučenými lokalitami - já zůstanu ve svém Moravskoslezském kraji, tak např. vím, že v našem krajském městě jsou stovky, možná tisíce prázdných bytů v Ostravě. Není důvod stavět jiné, pokud nechceme dát práci přes zakázky developerům. To je samozřejmě možné, ale není to úplně účelné.

Nevěřte těm optimistům, kteří si myslí, že když do dneška - a už to bereme potřetí - paní ministryně neodpověděla na ty závažné otázky, že se tak dozví v průběhu druhého čtení. Nebude to tak. Budete hnáni koaliční disciplínou k tomu, abyste to propustili do třetího čtení a pak abyste to ve třetím čtení schválili. Kdybychom udělali zkušební odhlášení a přihlášení a poprosil bych své kolegy z opozice, ze všech opozičních stran, aby se nepřihlašovali, tak zjistíte, že při tom mimořádně důležitém bodu podle mě tady není 67 vládních poslanců, kteří by zajistili usnášeníschopnost v okamžiku, kdy by se vypnuli opoziční poslanci. I ty plné lavice vlády (ve vládní lavici sedí dva ministři) svědčí o tom, jak je to důležité. Je to formální, paní ministryně nás zbytečně trápí, ale když už nám ten boj vyhlásila, tak já to přijímám a budu s ní bojovat i nadále.

Chci říci na začátku, že máme tři skupiny obyvatel, které bychom měli chránit: seniory, hendikepované a potom mladé lidi, kteří odcházejí z dětských domovů. To si myslím, že jsou skupiny, které máme chránit. Tento návrh zákona to ovšem neumožňuje a naopak při péči zejména obcí o tyto občany jim ztěžuje pozici.

Paní ministryně, přestože taky působila, a možná ještě působí, v komunální politice, jakoby nevěřila těm, kteří v komunální politice působí do dneška, mají nějakou zkušenost, ať už starší, nebo aktuální. Tak paní ministryně, zkuste se zeptat například svého kolegy v poslaneckém klubu pana poslance Václava Klučky, který byl mým náměstkem ve statutárním městě Opava, jak jsme spolu řešili sociální bydlení. Je to vládní poslanec. Nebo se zeptejte pana poslance Opálky, který byl opoziční zastupitel v Opavě. Zvládli jsme to. Bez státu. Dokonce jsme dokázali společně zabránit vzniku ubytoven v nevyhovujících objektech v bývalých administrativních či kancelářských prostorách. Systematickým tlakem a využíváním všech zákonných prostředků, které má úřad s rozšířenou působností od stavebního úřadu, živnostenského úřadu, hygieny a podobně. Zabránili jsme tomu vzniku. Současně jsme dlouhodobě podporovali ty organizace, které dělají skutečně sociální služby a starají se o ty lidi, kteří si pomoc zaslouží. Ty měli naši podporu. Nedělali jsme žádné gigantické projekty. Například pro vícečlenné romské rodiny jsme s jednou neziskovkou zřídili byty, které si pronajímalo město, garantovalo soukromým vlastníkům nájemné a ubytovali jsme tyto rodiny, které plnily - musím říct, máme s tím dobré zkušenosti - plnily povinnosti včetně starostí o vzornou docházku svých dětí do škol. A fungovalo to. Nebylo to něco, že bychom vyhlašovali, vyřešíme to pro všechny najednou. A já věřím těmto malým krůčkům, těmto malým projektům, které dnes a denně dělají takřka všechny radnice. V zásadě neznám obec nebo město, on je to spíš problém větších měst než malých obcí, které by to neřešilo. Někde úspěšněji, někde méně, ale poctivě se snaží.