Štěch (ČSSD): Myslím si, že prioritou EET není vybrat více daní do státní pokladny

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. Hezký dobrý den.

Sice jsem zvažoval, jestli mám vystupovat, protože vím, že některé OSVČ jsou na mě alergické. Ale myslím si, že diskuse má obsahovat různé názory, také jsem o některých věcech hluboce přesvědčen. Proto se domnívám, že nemůže být člověk lhostejný, jinak se nemá ve veřejné sféře pohybovat. Já chápu, že EET některým podnikatelům komplikuje život. Mám mnoho známých, i přes všechny ty peripetie jsou to moji dobří známí a vážím si jich, zejména si vážím těch podnikatelů, kteří skutečně podnikají férově, pro naši společnost jsou nenahraditelní, protože jejich služby nikdo jiný poskytnout neumí. Skutečně se živí velmi poctivou prací. Znám ale taky podnikatele, kteří si myslím, že spíše zneužívají to prostředí. Doufám, že je jich minimum, že se časem i tyto problémy vyřeší.

Někteří podnikatelé, tady to nakonec také zaznělo, na EET reagují tak, že říkají, konečně, že se zavedu. Já si pamatuji některé podnikatele z oblasti textilu, kteří za námi chodili v letech 95, 96, žádali, aby se něco dělo, protože je postupně likvidovala tehdy zejména vietnamská konkurence všemi těmi tržišti a podobně. Ale bohužel to nedopadalo na úrodnou půdu, byli příliš slabí, jejich živnosti nebo jejich podnikání skončilo prostě nekalou soutěží. Já jsem hluboce přesvědčen, že kontrolní mechanismy, které měly nastolit nějaký řád, rovné podmínky, tu měly být zavedeny před 24 lety. Kdybych se podíval do stenozáznamu z tripartity a z dalších věcí, a to i ve shodě třeba s Konfederací podnikatelských zaměstnavatelských svazů, naše slova dopadala jako hrách na zeď. Myslím si, že se tady vytvořilo prostředí, na které si řada lidí zvykla. A pochopitelně chápu, že dneska ho měnit je pro ně velmi těžké a komplikuje to dokonce i život. To, co tady říkal zástupce hotelů a restaurací, že v řadě případů ty tržby, které neprošly evidencí, pravděpodobně byly předmětem vyplácení odměn, mezd, to prostě se všeobecně ví, i někteří lidé, kteří takto sami postupovali, dnes říkají, říkají to zejména tehdy, když si jdou pro důchodový výměr a koukají, že důchody budou mít, že je to neuživí. Ale samozřejmě najednou se diví, že ten důchod je tak nízký, i při tak velké novelizaci našeho důchodového systému a velké solidaritě mají důchody, které skutečně jsou žalostné. Znám i případ nedávno z Českého Krumlova, že nakonec když má dostávat důchod, dostává důchod takový, tak se mu rozsype rodina, manželka od něj odejde, on skončí v chatě na zahradě. To je jeho bydlení. Člověk, který podlehl tomu, že si má zaměstnanecký poměr změnit na OSVČ, neboť nebude muset tolik odvádět. Ano, nemusel tolik odvádět, ale dneska má důchod řádově asi 7000 korun. A takových případů je více.

Já bych se v této souvislosti chtěl zeptat asi nejlépe paní náměstkyně, když je tady mezi námi, před několika lety jsem zaznamenal, že od podnikajících osob stát na dani z příjmů vybíral někde mezi 20 a 25 miliardami korun, asi před dvěma nebo třemi lety, že ten výběr klesl asi na 2 nebo 3 miliardy korun. A zrovna tak jsem slyšel informaci, ale netvrdím, že je pravdivá, že asi 80 % těchto osob prakticky neodvádí žádnou daň z příjmů, protože si může tak snížit ten daňový základ, a vlastně to vypadá tak, že jsou ve ztrátě. Chtěl bych se zeptat, kolik těchto subjektů dlouhodobě vykazuje ztrátu, protože ekonomická teorie praví, že předmětem podnikání je tvorba zisku. Jestli někdo mnoho a mnoho let není schopný tvořit zisk, aby z toho měl také příjem, tak je otázka, jestli by měl nadále podnikat. Já se jenom ptám, abychom v tomto měli jasno. Je možné, že se k nám dostávají různé informace, které nemusí být objektivní a pravdivé. Naší snahou, doufám, drtivé většiny, je, aby ty podmínky, pravidla byly nastavené objektivně, a pokud možno, co nejvíce férově.

Já osobně si myslím, že by EET nemělo být rušeno. Myslím si, že není prioritou EET, aspoň z mého pohledu, aby se vybralo více daní do státní pokladny, ale prioritou je, myslím si, pro mne aspoň tedy, aby tady byly rovné podmínky. Já jsem si kolikrát říkal, také jsem zvažoval v letech 92, 93, jestli nezačnu podnikat, protože bych měl na co navázat. Moji rodiče podnikali do roku 56, myslím si, že velmi úspěšně. Měl bych k tomu možnosti. Ale nedovedu si představit, jak bych podnikal v tom, s odpuštěním, marasmu, kde bych na jedné straně viděl, že úspěch mají ti, kteří jdou za hranou nebo na hraně zákona, já prostě tu povahu, abych se tak choval, nemám. Já můžu tvrdit, že dokážu poměrně překonat velké nepřízně, mám v tomto buldočí povahu, ale na druhou stranu bych nerad měl zatížené svědomí nebo myšlení tím, že jsem někde něco podvedl, že s tím mám žít a nevím, kdy se na to přijde, nebo nepřijde, že tím vystavím sebe i svoji rodinu nějakému špatnému, nepříznivému stavu.

Takže je mi líto všech těch podnikatelů, kteří třeba skončili kvůli tomu, že nechtěli podstoupit takovou soutěž, která je založena na nerovných podmínkách. Já naprosto souhlasím s tím, co jsem slyšel úvodem, když jsem sem přišel, já se omlouvám, že jsem přišel později, protože jsem zahajoval konferenci k 230. výročí narození Jana Evangelisty Purkyně tady v našem historickém sále. Ale slyšel jsem tady upozornění na to, jak velké částky proudí do daňových rájů, jak se některé nadnárodní, velké korporace vyhýbají zdanění a podobně.

Já se také obávám velmi toho, že tady podnikatelské prostředí v našich zemích bude stále v horším stavu, ale ne díky tomu, že tyto zákony, které se snaží srovnat prostředí, ale kvůli tomu, že tady vznikají silné nadnárodní monopoly, že je velká monopolizace, která ve své podstatě diktuje střednímu a malému stavu podmínky, a politici často nejsou schopni tomuto zabránit. Ale myslím si, že tady bychom měli právě spojit síly, abychom – řeknu to velmi jasně – peníze a bohatství vytvořené v České republice z větší a z podstatnější části udrželi v České republice.

Uznávám, že investoři, kteří tady investovali, mají právo na dividendy. Oni samozřejmě chtějí, aby se jim vložené investice vrátily, ale na druhou stranu jsme dnes ve stavu, že od nás víc peněz odtéká než k nám přichází. A myslíme si, že v tomto by bylo potřeba se chovat s ohledem na zájmy naší země. A v tomto bychom měli spojit síly, levý, pravý, pravý, levý, prostě podnikatelé, zaměstnanci, všichni občané naší země, pokud s tímto souhlasí.

Chtěl bych se ještě zmínit o tom, že ministerstvo financí údajně uvažuje o tom, že by se u některých živností, které mají malé objemy tržeb, zavedl paušál a že by je osvobodilo nebo by na nich nevyžadovalo registrační pokladny.

Věřím ministerstvu financí nebo chci věřit ministerstvu financí, že v tomto bude postupovat zodpovědně, protože na jednu stranu se domnívám, že to způsobí velkou polemiku, jaká částka má být a že je také samozřejmě možné, že se tržby tomu budou přizpůsobovat, aby se těch hladin dosáhlo, aby se nepřekročily.

Proto si myslím, že je potřeba to zvážit, jak vysoká tato paušální částka bude. A domnívám se, že i v odvodech, ať v daních nebo v sociálním a zdravotním pojištění, je vidět, že v minulosti s přiznáváním tržeb a příjmů asi úplně v pořádku nebylo, a může se s tím i v budoucnu samozřejmě pracovat směrem stanovení, resp. vykázání částky objemu obratu, resp. příjmu, aby se to vešlo do stanoveného limitu, který bude určen.

Nezávidím ministerstvu financí a vládě, že toto bude chtít učinit, aby vyšlo vstříc, ale bude se to velmi a velmi těžce stanovovat, aby to nebylo obcházeno a neznehodnotilo to celý systém EET, který tady byl zaveden.

Osobně si myslím, a jak už jsem uvedl, měli jsme mít obdobný systém dávno. Myslím si, že by to bývaly byly registrační pokladny. Vím, že to nedopadlo na úrodnou půdu, ale vytvořili jsme si takový stav, že dneska se – a do určité míry i možná oprávněně – stovky, resp. tisíce, desetitisíce některých podnikatelů cítí dotčených, že jim to způsobuje komplikace, protože byli zvyklí na jiný stav.

Ale myslím si, že jednou se musí věci dát do pořádku. Je to sice bolestivé, ale nic jiného nejde. A vzhledem k tomu, že už se velký kus cesty v EET ušel, byla by velká chyba tuto cestu rušit, resp. ji nějak devalvovat a že by všechny další budoucí kroky mělo ministerstvo financí a vláda velmi zvažovat. A proto, vážené kolegyně a vážení kolegové, já nepodpořím žádné usnesení v této věci, protože se domnívám, že pokud jsme většinou tady EET schválili, měli bychom i nadále do určité míry asi věřit ministerstvu financí a vládě, když tady nějaká částečná kontinuita asi bude, byť samozřejmě mám velké výhrady k některým krokům týkajícím se ustavování nové vlády, že bychom to měli nechat na ni, aby si proces EET dotáhla do konce a vraťme se k tomu za dva, za tři roky. A znova říkám: Pro mě není prioritou, jestli vybereme o tři, o pět, o deset miliard korun víc. Pro mě je prioritou, aby tady bylo prostředí, v kterém se nebudou bát slušní lidé podnikat. A mám na mysli i mladé lidi, kteří budou do života vstupovat, aby nežili s tím, já podnikám, a nevím, jestli za dva, za tři, za deset let někdo nepřijde, neobviní mě a pak mě nezavřou, a místo toho, abych byl úspěšný, budu nešťastný.

Toto je priorita, na kterou v tuto dobu myslím.

Děkuji vám. A ještě jednu poznámku. Žiji na venkově, žiji v obci, která má něco přes 200 obyvatel a mám převážnou většinu známých z venkova. Pokud jde o potíže obchodu na venkově, není důvodem EET, ale je to malý obrat, který tyto prodejny dělají. A dělají to proto, že aby mohly docílit nějakého kladného výsledku, musí mít větší rabat. A když mají větší rabat, lidé si raději dojedou do velkých měst. Jediná pomoc je, aby na naše vísky prodejny dojížděly nebo tam byla i nějaká podpora, která bude stanovena na počet obyvatel, protože jinak tam tržby nemohou docílit, aby byly konkurenční s městy, které mají tisíce nebo desetitisíce obyvatel. Tam obchody vždycky budou mít rabat nižší. A lidé, jestli si mohou koupit mouku za 12 korun, tak si ji koupí za 12 korun a proč by si ji kupovali v obci, kde bydlí, za 15 korun. To je na venkově naprosto jasné. Problémem tedy není EET, problémem jsou obraty, které ovšem s tím, jestli EET je nebo není, nezvýšíme ani nesnížíme.

Děkuji za pozornost.