Vím, že doba je těhotná spoustou věcí, a ač to zatím moc nevnímáme, nástup Donalda Trumpa do funkce staronového prezidenta USA velmi výrazně změní dosavadní chod světa. Přesto si dovolím udělat malý cimrmanovský „úkrok stranou“. Popudem k němu bylo poměrně velké množství jak kritických připomínek, tak otázek, které se vztahovaly k mnou nedávno zveřejněnému textu na téma „chemtrailskult“.

Asi nejčastější otázka, často doprovázená fotografiemi, se týkala souběhu většího množství „pruhů“ na obloze, případně vzniku jakoby „nebeských rastrů“. I tyto jevy jsou opravdu „pouhými“ stopami spalin, vznikajících při hoření leteckého paliva ve spalovacích komorách motorů proudových dopravních letadel. Ta se v našem vzdušném prostoru pohybují ve zhruba stejných výškách a letových koridorech s relativně malými odstupy. Spaliny unáší balistický vítr o rychlosti kolem 25 km/h, který vane v běžných letových hladinách kolem jedenácti kilometrů. Stopy několika po sobě jdoucích letů, tvořené „oblakem“ částeček ledu, vzniklého kondenzací a následným zmrznutím vodní páry na jádrech prachu a uhlíkových mikrosazí, tak vytvářejí dojem „řádkování“. Některé koridory se nad našim územím dokonce kříží, takže stopy spalin za letadly mohou působit dojmem úmyslně vytvořené „mřížky“, nebo, chcete-li, „rastru“.

Další otázka se týkala vlivu „čar na nebi“ na povrch země. V místech s vysokým leteckým zatížením vzdušného prostoru (kam patří i ČR), umělá oblačnost, vytvářená spalováním tisíců tun leteckého paliva, skutečně snižuje měřitelné množství slunečního světla, dopadajícího na zemský povrch. Platí to i v případě, kdy stopy zdánlivě „nejsou vidět“. Tvoří je totiž ze 65 % vodní pára, která pohlcuje zejména infračervené záření a podílí se na pohlcování a rozptylu viditelného světla všech vlnových délek, včetně ultrafialového záření. Svou výraznou roli zde samozřejmě hrají i již zmíněné mikrosaze a další plyny, vznikající hořením paliva – CO2, CO, NO…