Umění do veřejného prostoru patří, jsem zastánce dokonce povinných procent do umění při projektech z veřejných prostředků. Umění tu plní totiž nejen kulturní a reprezentativní funkci, ale je i určitým katalyzátorem vytvářejícím širší společenské vědomí. V krizových dobách tento model navíc pomáhá i mnoha tvůrcům, jak se o tom lze přesvědčit už z dob Rooseveltova New Dealu.

Ale vyhodit 3,6 milionu korun za figurku z „Člověče, nezlob se“, co má ztělesňovat Habsburka, to je jiné kafe. Ne, že bych zpochybňoval třeba přínos zavedení povinné školní docházky, ale v tomto případě mi to spíše připomíná předraženou lavičku Václava Havla. Za „červený sud a fošnu“ dala před lety „šestka“ 850 tisíc korun.