Lidová tvořivost již pro to vymyslela hezký bonmot: „Nejsme jako my!“ A proto nás zase volte. Virtuózními přeborníky v téhle disciplíně jsou především sociální demokraté.

Mistři kouzelnických výměn

Čtyři roky Zemanova vláda, respektive ČSSD pod Zemanovým vedením, profitovala z médii a pravdoláskaři nenáviděné opoziční smlouvy. Před volbami ovšem naši přeborníci s hlubokým sociálním cítěním za peníze druhých přepřáhli ze Zemana na Špidlu. Načež se Špidla začal tvářit, že s opoziční smlouvou nemá vůbec, ale opravdu vůbec nic společného. Co na tom, že byl po čtyři roky Zemanovým nejbližším stranickým i vládním pobočníkem. Sociální demokraté na té výměně neprodělali, voliči ano. Autistického premiéra záhy museli vykopnout sami přátelé růže. Za devastaci stranických preferencí ovšem obdržel trafiku v podobě evropského komisaře a následně pohádkový bruselský důchod, jaký si oranžoví voliči z řad dolních deseti milionů ani nedovedou představit.

Gross a spol. to ale nepochybně mysleli upřímně. Tak upřímně, že nejmladší český premiér skončil dřív, než vůbec na nějaké další parlamentní volby mohlo dojít. Vzpomínáte? Byt, chybějící milion, strýček Vik, peníze v igelitové tašce, křišťál čistější křišťálu... Gross sice nevyfasoval žádnou trafiku, přesto mávnutím čarovného proutku zázračně zbohatl. Prostě muž práce, ukázkový sociální demokrat.

Namísto vykopnutého železničáře se zázračnými investorskými geny do Lidového domu angažovali Paroubka. Koňského handlíře s egem ještě větším, než byl obvod jeho pasu. A opět to zafungovalo. Povolal by i Marťany, ale stačili komunisté. Stafáž oficiální koalice tradičně vytvářeli lidovci a unionisté. Propukly závody v korumpování voličů v přímém přenosu. Za cenu dalšího bezbřehého zadlužování příštích generací. Ano, tu hostinu na sekeru zaplatí naše děti a vnuci. To vše v době ekonomického růstu. Dodnes jsme z toho nevybředli. Za připomenutí možná stojí i to, že pokladníkem capo di tutti capi Paroubka byl jistý Sobotka.