Nemusí se to každému líbit, ale je to tak. Politika prostě něco stojí. Politické strany ty peníze dostávají na svoji činnost, to znamená kupříkladu na provoz svých kanceláří, na placené zaměstnance, kteří běžný život strany menežují, na pronájmy prostor, kde se lidé scházejí, prostě na běžný chod uskupení, jež sdružují lidi podobných ideových a politických názorů. Rozhodně ty peníze nejsou určeny pro osobní potřebu zvoleného jednotlivce, rozuměj poslance či senátora.

Jako se vším, i s touto praxí lze vydrbat. Stačí jen daná pravidla trochu ohnout a vyložit si je po svém. Svérázným průkopníkem se v tomto smyslu stal nedávný prezidentský kandidát a současný nově zvolený senátor Marek Hilšer. K tomu, abyste mohli do Senátu kandidovat jako nezávislý kandidát, potřebujete sebrat alespoň tisíc podpisů. Stejných tisíc podpisů ovšem také stačí, abyste mohli založit novou politickou stranu nebo hnutí, které vás do senátních voleb nominuje.

A tak se v hlavě svérázného doktora, jenž do povědomí širší veřejnosti ponejprve vstoupil coby pomalovaný, obnažující se aktivista na úřadu vlády, zrodil nápad. Budu se vydávat za nezávislého senátního kandidáta, ale lidem k podpisu podstrčím něco jiného, totiž tiskopis pro založení politického hnutí. Jak to udělat? Nazvu svoje hnutí „Marek Hilšer do Senátu“.

Proč ta přesmyčka? Pokud do Senátu kandidujete jako skutečně nezávislý kandidát, nedostanete v případě zvolení od státu nic. Pokud ovšem kandidujete za nějakou politickou stranu či hnutí, skasíruje onen politický subjekt za váš mandát rok co rok necelý milion korun. A to se dozajista vyplatí!