Článek byl převzat z Profilu Mgr. Petr Štěpánek - Mýty o neexistující krajní pravici

Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ZDE a Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie ZDE. Moc podnětné čtení to ale není ani v jednom případě, neboť oba páni politologové žijí v zajetí tradičních politologických mýtů a klišé.

První mýtus je, že existuje něco, co se nazývá krajní pravice. Na obhajobu obou pánů politologů je ale třeba říct, že tenhle olbřímí blud nevymysleli oni a ani v něm nežijí sami. Zrodil se už kdysi v hlavách levicových intelektuálů. Asi proto, aby levici vylepšili skóre a mezi levicí a pravicí byl onen extremismus tak nějak zdánlivě vyvážený. Jenže socialismus je ideologie levicová, přičemž je úplně jedno, zda se jedná o socialismus internacionální či nacionální, a i když je krajní, pořád se nachází nalevo. Stalin i Hitler byli levicoví totalitáři, každý pouze jiného druhu. Hlavním poznávacím znakem pravice je naopak obhajoba osobní svobody. A žádná krajní svoboda prostě neexistuje. Takže i pojem krajní pravice je logický nonsens. Ale nešť. To, co tu píšu je jen zoufalé volání na poušti, které na téhle letité politologické idiocii nic nezmění.

Spíše komické pak je, že nálepkou „krajně pravicové“ jsou často označovány strany, jejichž program, a zvláště pak jeho ekonomická část, je spíše levicový. Což platí nejenom o SPD, nýbrž třeba i o Národním sdružení Mariny Le Penové. Nic špatného na téhle levicovosti samozřejmě není. Ostatně na soupeření levice s pravicí politika stojí. Globalizace s sebou sice přinesla i jiná dělení, ale to neznamená, že pravolevý konflikt už pominul. Pokud to někdo říká, můžeme si být takřka stoprocentně jisti, že je to levičák, ba přímo pokrokář, který to říká hlavně proto, aby znevěrohodnil existenci pravice jako takové.