Jeho funkce je do značné míry reprezentativní a ceremoniální, očekává se, že by rovněž měla být společensky stmelující. Sečteno podtrženo, Pražský hrad není tím správným místem k politickému aktivismu. Nejméně aktivistickým prezidentem byl v tomto smyslu, vzhledem ke svému politickému ustrojení a předchozímu působení, paradoxně ten, od kterého se to asi nejméně očekávalo, totiž Václav Klaus. Bez větších problémů koexistoval s vládami pravicovými i levicovými.

Naprostým opakem se naopak ukazuje být právě ten, od kterého se žádný větší aktivismus, vzhledem k jeho politickému (ne)ustrojení a předchozímu působení, neočekával, totiž Petr Pavel. Voják, nepolitik, motocyklista, jehož kandidaturu si vymyslelo a na Hrad jej dotlačilo víc jeho okolí než vlastní politické ambice.

Za situace, kdy kdekdo na české politické scéně naříká nad zdejší rozdělenou společností, je právě Pražský hrad oním místem, jež doslova nabízí příležitost odhodit stranické sváry či koncentrovanou ideologickou předpojatost a vykonávat funkci prvního politika v zemi s nadhledem a respektem k nejrůznějším politickým názorům, jež se ve společnosti nacházejí. K politickým bojům je v našem systému určeno podhradí, nikoli Hrad. Symbolicky i doslova.