Cílem tohoto článku není hodnotit život a dílo císaře Josefa II. a jeho matky Marie Terezie, ale podívat se na některá jejich opatření, kterými se snažili posílit roli státu, aby byl konkurenceschopný a mohl vykročit do nové moderní Evropy, která již stála za dveřmi. Císař si velmi uvědomoval, že zavedené zvyklosti římskokatolické círve stát brzdí v rozvoji, proto zrušil kontemplativní církevní řády a vydal toleranční patent. Zakázal církvi odesílat peníze ze země. Měl jeden hlavní cíl - ekonomický rozvoj habsburské monarchie.

To je postoj, o kterém by měla současná vláda přemýšlet a nejlépe si jej osvojit. Pokud hlasatelé jakési liberální demokracie a tržního hospodářství myslí, že je normální, správné a prospěšné, když odtékají do zahraničí dividendy a jiné renty z vlastněných podniků či za poskytované služby, tak by se měli zamyslet nad tím, jak dlouho to může trvat, než dojde k bankrotu státu. Chápu, že zamyšlení nad takovými myšlenkami nevede k radostným závěrům, ale vládní činitelé by to činit měli.