Obhajovat genialitu Beethovenovy Ódy na radost nemá smysl. Pokud ji někdo za „písničku“, tak tím jedině dává výpověď o sobě samém. Něco to ovšem vypovídá i o těch, kteří ho volili.

Óda na radost je ale vlastně óda na bratrství: zpívá se v ní o vizi, že jednou budou všichni lidé bratři. Postavit se k tomuto sdělení zády vyžaduje buď silný žaludek anebo vymetenou hlavu, ať už má člověk politické přesvědčení jakékoliv.

Jan Zahradil při hymně seděl s tím, že EU není stát, a proto nemůže mít hymnu. Proč by nemohla, proč by hymnu mohl mít jen stát? Jen proto, že euroskeptici hledají každou příležitost, jak házet písek do soukolí evropské spolupráce? Ve dnech, kdy si připomínáme miliony mrtvých z I. světové války, jsou takovéto argumenty jen varováním, že příliš mnoho lidí považuje mír a spolupráci v Evropě za samozřejmost.