Dovolte mi, abych se i já jako relativní odborník zapojil do diskuse, která je téměř bezbřehá. Já bych v prvé řadě chtěl velmi poděkovat kolegyni Novákové za slova, která tady říkala. My totiž ten problém očkování řešíme špatně. My ho řešíme jako spor dvou celků. Nějakých rodičů a lékařů. Jdeme na to známým českým způsobem, který říká jiný názor je urážka, kterou lze smýt jenom krví. Místo toho, abychom udělali to, co tady tak dobře popisovala kolegyně Nováková, to znamená, abychom vytvořili prostor pro to, že o této věci nebudeme válčit, ale budou s ní lékaři a pedagogové s rodiči hovořit.

Bohužel to není tak úplně jednoduché, jak kolegyně říkala, ale je to cesta, která je bezesporu rozumná. A je také nutná. Je potřeba si uvědomit, a to je odpověď, on zde již není, na otázku, proč očkujeme, když pak semotamo nějaké neočkované dítě se dostane mezi očkované, že se vlastně nic nestane.

Ze všech statistických studií víme, že pokud proočkovanost poklesne pod 90 %, přestává to vlastně jako ochranný mechanismus proti epidemii fungovat. Jen bych si vás dovolil upozornit, než budete hlasovat o těchto věcech, abyste se seznámili s výsledky, které známe z Ukrajiny, která zrušila očkování, které měla povinné, jako posovětská země, prostě proto, že na to v zásadě neměli, tak zrušili povinnost a proběhla tam tak obrovská epidemie, která postihla 15 % všech dětí. To už není žádná legrace.