Vážené dámy, vážení pánové,
je pro mě skutečně velkou ctí, že mohu dnes před vás předstoupit. Je symbolické, že se v době, kdy se ODS nachází v největší krizi své historie setkáváme v Olomouci, městě, kde ODS vznikla. Přestože mnozí naši "fanoušci" - slovo fanoušci - uvádím v uvozovkách, doufají, že zde ODS bude i pohřbena, já si to nemyslím a pevně věřím, že se stane pravý opak. Jak říká klasik: „když už nemůžeš, tak přidej“.
A to i navzdory místnímu občanovi Ivo Ištvánovi, který se na jaře tohoto roku dopustil neodpustitelného faulu, který by byl v každém sportu penalizován doživotním zákazem činností. Domácí – Olomoučáci, mi snad tento rýpanec prominou. Není to nic proti nim, je to má výtka vůči člověku, který mrknutím oka shodil demokraticky ustavenou vládu, a který je jedním z hlavních architektů současné neradostné situace.
ODS zde byla a bude - a to i navzdory různorodým chytrákům, kteří se již těší, jak budou tančit na našich hrobech. Nesmíme se vzdát, nejen kvůli sobě, ale především kvůli naší republice.
ODS je sice na kolenou, ale není poražena.
Všichni si uvědomujeme, v jak nezáviděníhodné situaci se dnes nacházíme. Zisk pouhých 16 poslaneckých mandátů v předčasných volbách do poslanecké sněmovny byl vyvrcholením poklesu volebních preferencí naší strany, který začal již v roce 2008.
Analýzy, proč se tak stalo, zaznívají z úst představitelů strany, politologů, komentátorů, jsou diskutovány i na půdě regionů ODS.
Jako lékař jsem zvyklý řešit akutní život ohrožující stavy. Pokud pacientovi hrozí zástava životních funkcí, je nezbytně nutné tyto funkce udržet, udělat všechno pro zabezpečení krevního oběhu, zachování akce srdeční.
Nemusíme nutně znát příčinu, proč se pacient do takového stavu dostal, v prvé fázi musíme odvrátit hrozící smrt a pak musíme řešit a léčit příčinu tohoto stavu.
Hlavní výhradou proti ODS, kterou jsem v uplynulých třech letech slyšel při stovkách hodin strávených s voliči v kampani na ulicích, mítincích i v komunikaci s přáteli, je ztráta důvěry v ODS a její vedení.
Tato ztráta důvěry však není vyvolána rozdílnými politickými názory nebo konkrétními neúspěchy, ODS zkrátka začala být vnímána jako strana, ve které osobní ekonomické a mocenské zájmy jednotlivců převážily nad základními principy pravicové konzervativní politiky.
Takovéto vnímání ODS umožňuje levicové části voličů říkat „jste strana ovládána vlastními klientelistickými zájmu na úkor občanů“ a značnou pravicovou část veřejnosti nutí hledat „alternativní řešení“. Na základě tohoto vnímání naší strany všechny úspěchy ODS (transformace ekonomiky, vstup do NATO a EU, změna postkomunistické společnosti v prosperující demokratický stát) byly zapomenuty.
Naopak chybné, neoblíbené nepopulární kroky byly připsány na vrub ODS. Připomeňme si např. negativní hodnocení Nečasovy vlády, přestože její nejvíce problémová rozhodnutí nebyla z dílny ODS, ale jejích koaličních partnerů.
Za takovéto situace nelze očekávat, že pouhou změnou politické rétoriky nebo diskuzí o dalším politickém programu můžeme dosáhnout změny volebních výsledků. Musíme totiž nejprve získat obecnou důvěru našich voličů. To je nejsilnější apel, který je vysílán směrem k ODS.
Vzkaz od voličů je jednoznačný: „Vraťte do politiky zásadovost, fair-play a etiku. Pokud se tak nestane, nebudeme vás volit.“
To je úkol, před kterým stojí tento kongres. Voličům je jedno, zda ve vedení jsou lidé, kteří jsou ve straně od jejího založení, nebo jde o členy nové. Pojmy staré a nové tváře musíme vymazat.
Voliči pouze požadují a to zcela oprávněně, aby ODS vedli lidé, kteří mají odborný, lidský a morální kredit, kteří svou dosavadní prací či politickou činností prokázali své schopnosti a záměry, kteří dovedou komunikovat, držet svá slova a sliby, kteří mají nejen manažerské schopnosti (což je nutná podmínka), ale schopnost pracovat v týmu, dodržovat dohody a akceptovat nové myšlenky.
Ztráta důvěry našich voličů představuje pro politickou stranu to, co pro člověka zástava životních funkcí. Životodárný proud je totiž udržován vztahem mezi stranou a jejími voliči. Nepodaří-li se nám obnovit důvěru voličů k ODS, dojde k „zástavě životních funkcí“. Proto považuji obnovení důvěry mezi stranou a jejími příznivci za klíčovou prioritu.
ODS byla a je jedinou autentickou pravicovou konzervativní stranou hájící svobodu jednotlivce v naší zemi.
Skutečnou pravicí není ani TOP 09, která má plná ústa pravicové rétoriky, ale vždy, kdy je to jen trochu možné, se spojí s levicí - a věřte mi, že o tom něco vím. Je paradoxní, že v Olomouci si dobrého primátora vybrat občané dovedou a Ty slabší kusy nám exportují do Prahy.
A už vůbec pravicí není podnikatelský projekt okolo Andreje Babiše. Člověka s prapodivnou minulostí, kterému se v minulých měsících podařilo obalamutit voliče marketingovými triky za nimiž však není nic jiného, než prázdno. Žádná ideologie, žádná vize.
Nepodléhejme prosím poraženecké náladě. Nenechme se vmanipulovat do toho, že se sami vzdáme. To je přesně to, co naši odpůrci chtějí.
ODS se naopak musí vrátit do centra politického dění. Jsem si jist, že mezi členy ODS je dost lidí, kteří mají energii a schopnosti naplnit očekávání pravicových voličů.
Musíme se přestat pitvat v minulosti, navzájem se obviňovat na čí straně je vina.
Musíme vytvořit nový důvěryhodný tým, který svou prací a svým osobním kreditem znovu získá důvěru voličů. Pro to musíme udělat vše, co je v našich silách, bez ohledu na naše osobní zájmy.
Získat ztracenou důvěru voličů je nejtěžší úkol, který může být politikovi uložen. Od doby, co jsem se stal členem ODS, dělám všechno proto, abych pomohl k obnovení jejího dobrého jména. Jsem přesvědčen o tom, že to co jsme udělali se mými spolupracovníky pro ODS v Praze, byla cesta dobrým směrem. Mnohé jsme mohli dělat jinak, ale stále se domnívám, že pro ODS nejsou polovičatá řešení cestou k obnovení důvěryhodnosti. Pokud bych získal Vaši podporu a Vaše hlasy, dám všechny své schopnosti a svůj kredit do služeb cesty k návratu ODS do pozice dominantní pravicové strany. Jsem týmový hráč, navíc bývalý vrcholový sportovec a dovedu dovést to, za čím stojím, k vítězství. Věřím, že se nám to společně podaří. Kdy, když ne teď.
Doc.MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.
místopředseda regionálního sdružení
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
