Vážené dámy, vážení pánové,

je pro mě skutečně velkou ctí, že mohu dnes před vás předstoupit. Je symbolické, že se v době, kdy se ODS nachází v největší krizi své historie setkáváme v Olomouci, městě, kde ODS vznikla. Přestože mnozí naši "fanoušci" - slovo fanoušci - uvádím v uvozovkách, doufají, že zde ODS bude i pohřbena, já si to nemyslím a pevně věřím, že se stane pravý opak. Jak říká klasik: „když už nemůžeš, tak přidej“.

 A to i navzdory  místnímu občanovi Ivo Ištvánovi, který se na jaře tohoto roku dopustil neodpustitelného faulu, který by byl v každém sportu penalizován doživotním zákazem činností. Domácí – Olomoučáci, mi snad tento rýpanec prominou. Není to nic proti nim, je to má výtka vůči člověku, který mrknutím oka shodil demokraticky ustavenou vládu, a který je jedním z hlavních architektů současné neradostné situace.

ODS zde byla a bude - a to i navzdory různorodým chytrákům, kteří se již těší, jak budou tančit na našich hrobech. Nesmíme se vzdát, nejen kvůli sobě, ale především kvůli naší republice.

ODS je sice na kolenou, ale není poražena.

 Všichni si uvědomujeme, v jak nezáviděníhodné situaci se dnes nacházíme. Zisk pouhých 16 poslaneckých mandátů v předčasných volbách do poslanecké sněmovny byl vyvrcholením poklesu volebních preferencí naší strany, který začal již v roce 2008.

Analýzy, proč se tak stalo, zaznívají z úst představitelů strany, politologů, komentátorů, jsou diskutovány i na půdě regionů ODS.

Jako lékař jsem zvyklý řešit akutní život ohrožující stavy. Pokud pacientovi hrozí zástava životních funkcí, je nezbytně nutné tyto funkce udržet, udělat všechno pro zabezpečení krevního oběhu, zachování akce srdeční.