Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, řadu podstatných věcí řekli moji předřečníci, ale já se pořád nemohu zbavit toho dojmu, že jsme teď tak trochu jako mimoňové. Mluvíme o něčem úplně jiném. To poslední, co řekl kolega Vyzula, bylo klasické contradictio in adjecto, rozpor v té věci spočívá v tom, že říkáte zkrátíme to na 30 dní, ať proboha zachráníme ten výpadek, co tam bude. To je řešení, zkrátit to na 30 dní? Není. Tady se pořád diskutuje o tom, že poplatky jsou nemravné, neetické a můžeme hodiny a hodiny diskutovat o tom, co znamenají. Oni ten regulační efekt mají. My to samozřejmě na normálních odděleních vidíme, protože každá pacientka si velmi rozmyslí, jestli půjde už domů, nebo jestli tam ještě bude. Pro nás v klasické nemocnici, my nejsme samostatný výzkumný ústav, je to regulační poplatek, který je velmi významný a který vůbec umožňuje, abychom těmi lůžky dokázali pacienty protočit.
Je to suma, jejíž hlavní chyba je v tom, že regulační poplatek je aplikován plošně, vyrovnaně. O tom bychom měli hovořit. Protože to, že být má, je naprosto jasné. Cena stravy v nemocnici se pohybuje standardně mezi 80 a 120 korunami - jenom stravy. Nemluvím o tom, že u pacienta musíte topit, musíte svítit, musíte mu převlékat postel. Režijní náklady velké nemocnice, režijní náklady nesouvisející s léčbou, odhadují od 500 do 800 korun. V tom případě ta stokoruna je skutečně částka velmi směšná.
Diskuse o tom, jestli děti do 18 let ano nebo ne. Můžeme diskutovat dlouho. Ale na druhou stranu víme, pro paní poslankyni Markovou, že děti stůňou a čerpají péči do 1 roku věku, pak čerpají minimálně péče, to minimální čerpání péče trvá asi do 15, 16 let, pak se malinko zvyšuje, a stále je to nepodstatné. Průměrná hospitalizační doba dětí v naší republice jsou dva dny, tj. 200 korun.
To, o čem bychom měli hovořit, je právě ta specificita jednotlivých věcí. Zařízení dlouhodobé péče, hospice a všechno to, co je hrazeno, v okamžiku, kdy nebudou mít tuto platbu, přestávají fungovat. Žádnou jinou platbu de facto nemají, z pojišťovny nedostávají prakticky vůbec nic. Když konečně začaly trošku fungovat, když konečně můžete žít v klidu, že až budete staří a budete ležet někde v té nemocnici dlouhodobé péče, že dostanete najíst, tak my teď řešíme problém, že to snížíme. Pro ně, když se podíváte na ta čísla, i to snížení na 60 korun znamená, že budou muset svůj provoz zásadním způsobem znekvalitnit. Každá koruna, která uteče do stravy, každá koruna, kterou budeme vyrovnávat, to, že nemáme odvahu říct, že poplatky mají svůj regulační charakter, že poplatky za stravu, za čerpání těch vedlejších nákladů jsou regulérní, tak si musíme uvědomit, že každá takováto koruna znamená, že budeme muset ve zdravotnických zařízeních zhoršit léčebnou péči. Ta úměra je jednoduchá - nahoru, dolů.
Co uděláme, já nevím. Ale v každém případě považuji za nutné, i když se o tom hovořilo již dlouho, jak říkal kolega Heger, aby se ten materiál znovu podrobně probral, abychom se na něj podívali i z těch aspektů, jak to funguje. A já znovu říkám, že to má významný regulační efekt. Velmi specificky významný efekt to má dokonce i u těch dětských pacientů, protože ti lidé ze sociálně slabých skupin mají tendenci dítě tam nechávat, lidé ze skupin sociálně silných naopak mají tendenci je tam nenechávat, protože se chtějí o ně starat sami. A všechny tyto aspekty musíme probírat. Ale pro boha konečně z toho pohledu, jak to funguje v tom zdravotnictví, ne z toho pohledu, že pro mě jsou tyto věty politicky velmi úspěšné a populární a že mě voliči přidají dva nebo tři hlasy.
To zdravotnictví je těžká věc. Ve zdravotnictví neexistuje náhradní ukájení. Každý chce jen to nejlepší. Když nemáte peníze na housku, spokojíte se s chlebem. Ve zdravotnictví to tak není. Každý chce jen a jen to nejdražší. A my si musíme uvědomit, že chceme-li udržet kvalitní medicínskou péči, musíme taky v některých chvílích jako politici být nepopulární. Děkuji. (Potlesk z pravé části sněmovny.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
