V tuto chvíli mohu říci, že mám vybráno. Ano, vím, koho budu volit. A svůj voličský hlas nedám stávajícímu a opětovně kandidujícímu Miloši Zemanovi. Mohu jen dodat, že jak sleduji Zemanův politický a v jistém smyslu i osobní vývoj po r. 1989, v zásadě reaguje také on na deziluze, které zažil z polistopadového vývoje. Nenašel však v sobě sílu, aby se výrazněji zasadil o vizi, která by ČR posunula od tolik „zprivatizovaných“ let devadesátých. Zeman se nakonec na tom, co je dnes s odstupem doby předmětem kritiky, otevřeně podílel s V. Klausem – viz jejich „opotandem“ v podobě opoziční smlouvy.

Její důsledky byly mj. oživeny Klausovou amnestií, když končil v r. 2013, a byl to druhý z obou pánů – Miloš Zeman – kdo se chopil pokračování. Připomenu jen, že v období opoziční smlouvy se kritikou privatizačního boomu u nás zabývala vehementně KSČM. V centrále této strany se v té době tzv. házelo zprivatizovanými miliardami, které byly propagandisticky vypouštěny do světa coby kritika těch, na jejichž přízeň tahle zvláštní strana vlastně čekala. Pravda, s odstupem let každý revolucionář tak nějak vychladne, některý dokonce vystydne. Prvního většího objetí se dočkala od Václava Klause, do jehož přízně se KSČM „vecpala“ už při jeho prvním (2003) zvolení prezidentem. Obětován byl posléze (2005) tehdejší předseda KSČM Grebeníček coby asistent dění a jeho štafetu – ovšem ve vyšší cenové skupině – přebral další v pořadí V. Filip. Zda – řečeno ústy Klausovými – byl „nemarťanem“, nemyslím si. Politikem se skutečně nerodíme, nikdo z nás. Některé tyhle pány to nenaučila zřejmě ani blízká příchylnost k StB, ať už v jakékoli roli. Falmer, ne-Falmer, Bureš, ne-Bureš. Bylo by však spíše dílem „sněžné slepoty“ nevidět společné až styčné body mezi kariérním působením pánů Klause, Zemana, Babiše či Filipa. Jenže i tyhle zálohy nám léty zestárly a své následovníky sotva naučily vizím, natož kamarádit se s těmi, co by tyhle vize eventuálně měli.

A tak kapitalismus v režii těchto pánů sice sprovodil ze světa socialismus s jeho státně byrokratickou krustou. Jenže lid poddaný netleská ani tomu „agrofertnímu“ pojetí kapitalismu, protože opět je to tak nějak o profitu jednoho a jeho pomocníků za hlučného popohánění těch ostatních, kteří k vyvoleným nepatří. A drobtů není nikdy dost!